Derek

10. září 2011 v 12:24 | Milllhause |  Povídky

Derek se krčil u skla a vyhlížel člověka, jenž mu měl dnes přinést jídlo. Byl stravován dvakrát denně a tak na příděl čekal velmi úporně. Pořadí dnes přišlo na Levyho, ve své době nejlepšího kamaráda. Levy znal Dereka od devíti let, a proto tuhle službu z duše nenáviděl - pohled na osobu tak blízkou, jako byl Derek, mu drásalo srdce. Vzal do rukou mísu s ovesnou kaší, na kraj palety naskládal prášky a plechovku proteinového džusu. Namířil si to ke komoře.
Byla celá prosklená; zvenčí byl pozorován život uvnitř, ale její jediný obyvatel viděl pouze obrazy scenérie měnící se v pravidelných intervalech.
Levy čekal, až mu zřízenec otevře dveře. Ty zasyčely a během té krátké chvíle se oči Dereka a Levyho střetly. Levymu bylo jasné, že Derek jej vidí rád - rozhodně radši než nějakou starou kraksnu, která byla schopná hodit tác na zem, až se polovina rozsypala a vylela na podlahu. Ne že by to někdy Dereka odradilo vše sníst.
Levy se navlékl do bezpečnostního obleku. Poté pokynul k muži, který obsluhoval hlavní dveře do komory, aby je otevřel. Stalo se a Levy najednou stál v místnosti s nakaženým. Ne s kamarádem - přesto se na něj usmál, ale byl to chabý pokus a Dereka ten úsměv spíš rozrušil. I v tomhle stavu lehce poznal, jak nucené gesto to bylo.
Levy vešel dál do nitra místnosti a dveře se za ním zavřely. Toho byl schopný jenom on a pokaždé za to slízl kázání. Bylo velmi striktně zakázáno setrvat s Derekem v místnosti déle, než bylo nezbytně nutné. Jeho záchvaty přicházely velmi nečekaně a kdo ví, co by byl schopen udělat někomu dalšímu. I přes třiačtyřicet kilo uměl udělat problémy chlapovi vážící metrák.
Levy by se ale musel proklít, kdyby se hned otočil a nechal Dereka napospas všem chmurám a marným nadějím na uzdravení. Derek klečel ve skleněném koutu a díval se Levymu do očí. Ten mu pokynul pravou rukou na pozdrav, ale ihned ji musel vrátit, aby se mu nevyvrátil tác s přídělem. Popošel až k Derekovi a tác před něj položil.
Derek v rychlosti, aniž byl Levy schopen reagovat, vystartoval a ostrými okousanými nehty se ohnal po Levyho ruce; po té ruce, kterou ho zdravil. Následek téhle splašené reakce došel Levymu až během zaslechnutí bezpečnostního zámku. Vyděšeně se otočil čelem vzad a z výrazu muže u dveří pochopil, proč se tak stalo. Ale špatný pocit měl už během letmého pohledu skrze sklo, které se poprvé rozsvítilo. Tucet lidí stál nehybně a nevěřícně ho pozoroval. Levyho a vřeštícího Dereka poskakujícího za jeho zády.
Nechtěl jsem, nechtěl jsem… Tohle ne… Bušilo Levymu v hlavě, zatímco Derek nepřestával halekat. Kolik lidí by to chtělo slyšet. Kolik z těch, co ho teď tiše pozorují a tak nelístostně a odměřeně s ním soucítí. Zpozoroval Janu a to, jak už se s ním pomalu loučí. Nechtěl jsem…
Levy, který už jistě věděl, v jaké situaci sám sebe nalezl, se podíval tak, jak mu radil instinkt. Jediné, co pro něj teď existovalo, byla krev. Ta, která mu jako šílená proudila z ruky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama