Dylan a Judith

8. září 2011 v 11:52 | Milllhause

Napadlo mě, že svět je zajímavé místo pro žití, nabízí několik různých vesmírů. Stále se tážeme, cože se v té černé nehostinné prázdnotě může skrývat, astronomové z NASA slibují, že do konce každého dalšího roku najdou novou Zemi, ale při zamyšlení vyplyne, že jich máme spoustu jen tady. Stačí potkat někoho s jiným myšlením, s jiným pohledem na denní problémy a najednou žijeme jinak a jinde. Místa, která jsme kdysi míjeli, pro nás znamenají něco jiného - ve všem nacházíme jiný význam.

Uvažme dva příklady, jako život na tři životy zajištěného Dylana v Beverly Hills, který zdědil jmění. Co pro takového člověka znamená denní tragédie? Žije ve světě, kde pojem hlad téměř neexistuje. Ale jednoho dne přijde šok, to když pozná nového člověka, a on Dylana zavede na místo, kde nikdy předtím nebyl, třeba je to vedlejší město, třeba odstrčená čtvrť - a co tam náš hrdina neuvidí? Žebráka, povaleného na ulici, který se vrhne do koše, aby po Dylanovi dojedl zbytek hamburgeru. Jelikož Dylan není žádný zlosyn, tahle příhoda jím hluboce otřese, podívá se na internet na heslo chudoba a shlédne řadu fotek a textů.

A něco se v něm zlomí, vstoupí do organizace - i když ho žene hlavně zvědavost. A jednoho dne odletí do státu, který je bídou vyloženě sužován. A on si uvědomí, že jeho svět není jediný možný, a jeho myšlení a proudy myšlenek se nenávratně změnily.

Dylan má ale sestru - Judith. Ta potkala muže, kterému - nikdo už ani neví proč - všichni přezdívají Vorvaň. Judith se do Vorvaně zamilovala - protože ji nabídl pohled na něco jiného, než co celý život znala. Jiný, než všichni kluci ve třídě a kroužcích. A jak je jím unešená, hrozně ráda se nechá zatáhnout mezi další nové lidi a poslouchat nové myšlenky a nové postoje k životu. Sama sobě, když večer usíná, říká, že tohle období je jasně zkoumající nové možnosti. V ničem neplave, ale rozkoukává se po světě a po nových příležitostech. Proč by tedy s Vorvaněm nenavštívila večírek, kde mají být všichni v maskách a kde nějaký muž v masce smějícího se anděla rituálně zavraždí králíka, jehož krví označí každého účastníka.

A všichni spolu odjedou na ostrůvek Venema Leva, kde tuto černou magii pěstují po staletí, a Judith každý den usíná, ale už si neříká, jaké období prožívá, ale myslí jinak. Už ne o sobě - už žije v jiném světě. A to poslední stéblo, které na světě má je Dylan, který pomáhá stejným lidem, jako je ona, na druhé straně planety a hubne s nimi a neví, proč mu Judith píše čím dál tím kratší dopisy.
Ani já nevím, kam mě osud zavane, stále jako bychom byli se sestrou spolu doma, stále se pravidelně vídáme. Jednou až budeme každý opravdu jinde a budeme milovat čím dál více lidí, kteří nás obklopí a zahrnou svými vlastními vesmíry a světy, kterými žijí celý život, bude dopisní komunikace možná to jediné, co nám zbyde.
Uklidňuje mě, že opravdu věřím, že kdyby nic - tak tohle nám zůstane.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama