Jsem Gentleman

10. září 2011 v 12:24 | Milllhause |  Povídky
Pan Narcis měl k sobě vždycky velmi blízko. A tak když na počátku jedenadvacátého století propukla móda s braním si sebe sama, nikoho nepřekvapilo, že tuto možnost využil.
Pan Narcis se živil jako podomní obchodní - prodával tu nejvybranější kosmetiku Buď krásná ženám všeho věku. Ve druhé půlce devadesátých let udělal docela slušnou kariéru. Je třeba dodat, že by to dotáhnul na ředitele podniků, ale všeho dočasu.
Ze začátku, tedy hned po střední, nastoupil k Buď krásná, kde navzdory bouřlivým ovacím posměchu setrval. Kvůli dusnu v budově byl přemístěn na ulici, kde se mu zalíbilo, a nebyl sám, kdo tohle rozhodnutí přijal s povděkem.
Jeho rajón se z jedné ulice změnil v celou severní část města. Když už se blížil k jižní, změnil se mu život. Sever města neunavitelně zásoboval a byl jí k dispozici po čtyři roky. Mezitím se infrastruktura Buď krásná pozměnila k nepoznání. Spousta z těch, co mu nezatleskali k příchodu do firmy, bylo už jinde, a nejspíš by jinde skončil i Narcis. Pokud na něj někdo dohlížel, pokud měl spolupracovat či se s někým dělit o poznatky nebo o stůl - pak nevyhnutelně vyhořel na jakémkoliv postu.
Spasila ho právě ulice. Na ulici se mu dýchalo dobře. Byl v kontaktu s lidmi, které vídal jednou dvakrát do měsíce - proč by z nich měl mít trému? Jeho práce spočívala v tom, že si v adresáři projel klienty, kteří už si nějakou dobu nic neobjednali, zazvonil jim u dveří a prodával kosmetiku namíchanou jeho šarmem.
Ze začátku ho posílali pravidelně pryč. Tak si přečetl, co si tihle lidé kdysi objednávali, a zjistil, že na to šel špatně - že kopretiny zalíval šampusem, ačkoliv by jim stačila voda a naopak.
Za první měsíc získal zpět osm z deseti odpadlíků a do půl roku ovládal dvě čtvrti, ve kterých zruinoval veškerou konkurenci podomních obchodních. Že si několikrát musel olízat rány, potom co mu někdo pošramotil obličej, přešel bez větších emocí, protože věděl, že má vyhráno.
Pan Narcis žil celý život v domnění, že mluvit o sobě je špatné - že tohle se nemá. Neustále v sobě touhu pochválit se potlačoval, a přidalo tomu jednak napomínání matky nebo posměch v Buď krásná. Sám se sebou začal mluvit jenom z recese ráno před zrcadlem, bohužel dříve než si to uvědomil, už sám a spolu mluvil docela samozřejmě.
"Jak ses dnes měl, miláčku?"
"Blbě, sakra," odpovídal si. Toužil - ba co toužil. Prahnul po tom si s nějakou láskou popovídat, ale zároveň se děsil reakcí na odpovědi, které sám nepromýšlel. Co kdyby zase řekl nějakou hloupost a čekal by ho další neodmyslitelný posměch? Kdo neriskuje, nic nezíská, ale taky nic neztratí - řekl si a pokoušení se někoho získat pro sebe, získat si něčí přízeň, důvěru a lásku zahodil za hlavu. A překvapilo ho, jak moc snadno to šlo.
Po domech už nějakou dobu nechodil - sehnal mladé lidi, kteří si rádi přivydělali netušíc, že ze skutečné ceny dostávají čtvrtinu. Jeho denní náplň tudíž spočívala ve čtení inzerátů a občasném prohození neperspektivních pracovníků za ty dychtivější, i kdyby jenom proto, aby v kolektivu panovala atmosféra strachu.
Povinné nedělní obědy u matky probíhaly v neměnném rytmu až do její smrti. Pohřeb byl stejný jako tisíc dalších - pan Narcis vše zařídil i zaplatil, byt pronajal studentům. Nájem chodil samo sebou jemu; jeho měsíční příjem dvojnásobně převyšoval průměrnou státní mzdu. Když jej někdo na ulici oslovil, pomohl. Když mu nějaký kamarád zavolal, zvedl to a promluvil si s ním. Nikdy nikomu nic neodmítl. Pěstoval si v sobě přesvědčení, že takhle žít se má a zásadově se řídil heslem You get what you give - dostaneš to, co dáš. Jednoduše řečeno - když budeš fér ty k nim, budou oni k tobě taky. Jinak by to nebylo fér.

V prvním létě nového století si četl při ranní kávě zprávy na internetu, když mu málem zaskočilo. Nějaký muž v Mosambiku si vzal sám sebe. Skulinkou v zákoně se dožádal svatebního obřadu, kde sám sobě slíbil věčnou pouť životem.
Asi o měsíc později si tohle usmyslel další muž v Brazílii (ženy to nevyužily). Až ale při téhle zprávě ho napadlo udělat totéž. Když četl o tom Mosambičanovi, zasmál se a mávl rukou. I když na to sem tam myslel, doopravdy se k tomu neodhodlával. Myslel na to stejně tak, jako většina lidí chtěla letět do vesmíru - bylo by to hezké, ale neudělám to. Ale když četl, že muže z Brazílie neodradilo ani pohrdání rodiny a že Mosambičan je v manželství spokojený - neváhal. Jako když má jeden vypito a prsatá servírka nechá na stole klíče od svého pokoje. Jde se na věc a přemýšlení je odsunuto na ráno.
Po manželství pana Narcise potkala ta horší možnost. Jako toho člověka, který vypadl ze soukolí systému, zbláznil se a rozhodl se uřezat si pilkou obě ruce - zkameněl v momentě, kdy zjistil, že to nejde. Sedíc v kůlně a třímaje pilku v ruce, se po prvním tahu po kůži ztratil v neznámu.
Pan Narcis měl hezký, slušný obřad v prosinci. Překvapivě snadno to sehrál s úřady. Nebo ty úřady se chtěly přiblížit světovému trendu, nevíme, ale prostě si v jednu sobotu řekl ano. Za svědka mu šel Renda.
Rendovi táhlo na padesát, byl to hodný člověk a krapet líný a taky proto bydlel na Sametovém tržišti, brána 22. Panu Narcisovi odmítli svědčit všichni, které požádal. Renda si souhlasem vysloužil na půl roku zaplacené ubytování a dělnickou práci -
"...která šlechtí," řekl mu pan Narcis. Snědli spolu oběd, nechali se vyfotit do bulváru a už se neviděli. Nevíme, co se s Rendou stalo. Pokud měl rozum a novou životní šanci chytil za pačesy, nežije se mu úplně špatně - rozhodně lépe, než předtím.
Po obřadu šel Narcis domů. Natáhl se v pohovce a usmíval se jako blázen, dokud neusnul.
"Jste to vy?" usmála se na něj asi čtyřicetiletá žena v obchodě.
"Kdo mám být?" odvětil.
"Ten člověk co si vzal sám sebe." Byla milá.
"Jsem to já," usmál se a přešel k zelenině. Nevadilo mu to. Při vybírání pomerančů mu vytanul na mysl pojem zakázané ovoce.
"A jak to jde?" překvapila ho po levici. Pan Narcis se na ni až teď poprvé pozorně podíval.
"Musím říct, že nám to vyšlo. Nevybral jsem si špatně," řekl a usmál se na tu krásnou ženskou. Ona, světe div se, jeho pohled opětovala. Potom se setkali až na parkovišti. Počkal tam na ni.
"Kousek odtud je kavárna. Přijala byste pozvání na kávu?" řekl přirozeně.
"Jo," odvětila. "Nebudete mít doma problémy?"
"Možná si něco vyslechnu," opět se usmál.
Začalo druhé léto nového století, obzvláště parné. S Narcisovou kariérou to poprvé začalo jít z kopce. Už nebyl v takové formě, nebyl okouzlující ani pohotový. Lidi, se kterými dělal, na něho pokřikovali, ať si rodinné problémy netahá do práce - říkali to v žertu, ale zřejmě by se vyděsili, kdyby věděli, jak blízko pravdě jsou.
"Kde jsi byl?"
"Zašukat si," odpovídal si. Prsten už nenosil, ale už nikdy mu nepřestane vadit otlačená a opálená vzpomínka na snubák. Sundal ho kvůli ženské, což řekl jí - a sundal ho kvůli tomu, že přece nebude nosit snubní prsten půl roku po svatbě, což řekl doma. Vynutil si, že budou přespávat u ní, a protože byl celý život sám, rád by si dopřál trochu času, než spolu začnou doopravdy žít. Dala mu půl roku, protože
"...mi dávno není dvacet, abych čekala rok. Nechci stárnout sama."
"Já tě nechci ztratit," vyslovil se jí, ale doopravdy mu byla ukradená. Hlavně chtěl uniknout tomu hororu doma, kde mu to začalo být těsné, ačkoliv žil ve třípokojovém bytě. Lezl si na nervy, nesnášel se - a schválně hrál před sebou divadlo. Divadlo, kdy to nebyl ten ochotný chlapík - jen proto, aby na sebe mohl být po právu naštvaný. Začal jakoby vidět světlo na konci tunelu, které se mu na několik let ztratilo. Viděl cíl, ve kterém už nebude tím, co mu každý bez ustání připomínal a čemu začal taky pomalu věřit.
Probudil se v něm červ, který u jiných lidí neusne, kdyby sto let žili. Říká nám, co je normální a co ne. Co překračuje čáru. Každý máme ony hranice v hlavě uspořádány jinak, ale u každého to funguje, což u Narcise začalo platit stejně náhle, jako to letní horko.
Dlouho to netrvalo a vyhodili jej z Buď krásná. Možná by zvládl tam zůstat i přes tu nechuť, která s ním denně v práci cloumala. Dokonce projevil tu snahu, že šel zpátky do terénu. Ale zničily ho stížnosti, ať už jeho podřízených nebo zákazníků. Poděkovali mu a poslali ho do háje.
Našel si další místo a to jako rolbař. Mezi tréninky v hokejové hale upravoval led. Ani to mu nevadilo - že z člověka, který vydělával takové peníze, je najednou papírově sociálně slabý, a musí denně poslouchat posměšky od spolupracovníků - zasloužených horníků - posměšky o tom, jestli si je jistý, že si někde nenasazuje parohy a podobné řeči. V té době zbývalo Narcisově levici pár týdnů života.
Pan Narcis přestával ztrácet soudnost a to tu, které věřil celý život. Vždy se chovat jako gentleman za každých okolností - i kdyby trakaře padaly.
Toho slavného dne se vzbudil po noční asi po hodině spánku. Nemohl spát. Včera večer se pohádal se svou ženskou, jak ji nazýval.
"Jak bych se mohl rozvést, jsem ženatý sám se sebou - jsem magor!"
"Vezmeš si přece mě!"
"Nevezmu!" zařval na ni, a až po pár vteřinách - a později než ona, si uvědomil tu strašnou pravdu, které on sám odmítal uvěřit. Vyšlo to ze mě, zevnitř - musí to být pravda, říkal si.
"Myslím to vážně," řekl jí.
"Ale proč?" nechápala. Pan Narcis si vhodil ručník.
"Mám strach."
Dal si studenou sprchu. No, vlažnou. Nespouštěl oči ze svého prsteníku. "Nikdy se nerozvedem. Vždycky budu magor…"
"Vždycky tu s tebou budu." Po sprše si dal lupínky a zašel do baru, mezi lidi. Koupil si noviny a dočetl se o chlapovi, který se bůhví proč rozhodl uříznout si obě ruce. Potom šel do obchodu se smíšeným zbožím a koupil si sekáček na led.
"Neopustím tě," dunělo mu v hlavě. "S jednou rukou rolbu kočírovat nebudeš." Naposledy se najedl jako většina lidí na planetě, přichystal si telefon s vyťukaným číslem a po vyžahnutí několika panáků se odhodlal máchnout. "Usekl jsem si ruku," zachroptěl pak operátorce.
Do nemocnice za ním přišla i ta ženská, která už teď krásná nebyla. Jen zklamaná, sešlá. Seděla u něho celé návštěvní hodiny, ale ani jeden z nich se nevzmohl ani na pozdrav. Prostě tam den po dni na sebe hleděli a chtěli na sebe hledět a cítit se v přítomnosti a v tichu.
"Nikdy tě neopustím," řekl si.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama