Sny

28. září 2011 v 11:58 | Milllhause |  Bulharské dny
Ahoj přátelé,

je tady středa, dalšího textu je třeba. To je sice laciné, ale nenapadlo mě nic jiného. Je zvláštní, že některé sny se člověku vyplní a některé zase ne. Tak třeba se mi jednou zdálo o milování se s nádhernou blondýnou, vzbudím se, šahám kolem sebe a nic. A jindy se mi zase zdálo, že jsem se posral, šahám kolem sebe a fakt!
No tak to byl takový fórek, který jsem našel ve starých mejlech.
Ten nejstarší sen, kterým můj mozek disponuje, je o mém skvělém dědovi, který se mi při procházce v horách změnil v jednoho z pomocníků ferdy mravence (těch, jak mají takové rovné nohy) a pak se mi ztratil v tmavém lese.
Podobné, nebo asi divočejší sny, má malá Magi, která uprostřed noci vyskočí dvacet čísel vysoko či do strany, kopne do stěny, vykříkne a pak spokojeně oddychuje dál. Žena vedle mě mi mezitím ukradne peřinu a pro jistotu mi dá loktem, kdyby mě napadlo si ji brát zpátky.
Připomíná mi to historku kamaráda, který kdysi žil s holkou, se kterou jednu dobu hodně hráli sázky a dostihy, a kterého budily uprostřed noci ruce na krku za zběsilého křiku družky "Kupuju!!"
Nejživější sny se mi zdají vždycky, když jsem na novém místě, a tak je tomu i teď; jenomže už to trvá celý měsíc. Skoro jako by hlava z toho byla zmatená, a tak si dává přestávky. Každou noc se několikrát vzbudím, po každém snu, jakoby si promítač bral pauzu, nebo mi poskytnul reklamní blok k tomu si odskočit a tak.
A potom je tu jiná věc. Někdy se nám něco zdá, a to se potom opravdu stane (viz úvod). Takže máme dojem, že jsme to předpověděli. Třeba se mi zdá o kamarádovi, kterého jsem neviděl deset let, a hned další týden ho potkám, nebo se mi ozve. To je přece ukrutná náhoda, ne? Až tak velká, že to musí být něco jiného, mocného jako telepatie...
Teď jsem se dozvěděl, že to JE náhoda, protože si pamatujeme, jen to pozitivní. Kdybych řekl v hospodě "Včera se mi zdálo o Jirkovi, kterého jsem neviděl pět let, a dneska jsem ho nepotkal," tak jsem za vola. Proto na to zapomenu, a na stejných dvacet snů taky. Ale ten jeden sen, kdy dotyčného opravdu potkám, vyprávím ještě měsíc.
Proto je většina snadno vypravitelných historek falešných, protože je prostě jednoduššeji přijmeme a už už se vidíme, abychom ji někomu řekli, až je z ní ono kamarádova dcera má mrtvého strýce, a tomu se stalo.
Pointa a sdělení - většina z toho, co jste slyšeli a bez problému zapamatovali, není z velké části pravda.
A pak tady jsou ještě jiné sny, které prožíváme za plného vědomí. Mám jeden naivní, který je přesným opakem toho, jaký jsem. Sem tam si představím, že by nebylo úplně od věci být rockovou hvězdou. Jako napsat skladbu, tu prodat labelu, nechat ji hrát v rádiu a dvacet let za ni brát tantiémy.
Představte si, co kdyby Damon Albarn nikdy neexistoval? Nikoho by ani nenapadlo, že tu kdy jaký muzikálně založený člověk měl běhat po světě a brnkat lidem do hlavy melodie s fajnovými texty. Byl by tu jiný chlápek ze zapadlé vesnice, který měl takový zvláštní a těžko uvěřitelný dar. Uměl brát lidem talent, aniž by je kdy potkal.
Už v šestnácti měl napsaných tisíc písniček, tak jel do Británie, kde byl objeven hledačem talentů. Je to naivní, ale první album se jmenovalo BEST OF a bylo složeno z nejlepších hitů kapely Blur, která v jiné dimenzi skládala hudbu. Druhé neslo název Oasis, a jakémusi Noelovi Gallagherovi, který pracoval v obchodě se smíšeným zbožím a celý život se cítil okradený, se moc líbilo. Ze skupiny tohoto hocha z vesnice byly megahvězdy, protože dokázali měnit styl s každou deskou.
To bylo loni. Teď se čeká, co se namane, kdo další bude oloupen. Takže se prostě před třiceti lety bez větší pozornosti narodil chlápek se zvláštní schopností. Uměl obírat lidi o talent. Stačilo mu znát jméno a dílo onoho člověka. Jmenoval se Jindřich Landel. Tak se přejmenoval na Leviathana Marnotratného.
To by mohlo být zajímavé. Představme si, že Leonardo da Vinci se narodil v roce 2032. Vrátil se do doby, kde by mohl být nejvíce oceněný, a proto jej pokládáme za takového vizionáře - jenomže nebyl vizionář, všechno už znal, jen to dokázal prodat v době, která byla těmto vynálezům vzdálená.
Stejně jako Biff Tannen v padesátých letech vlastnil trezor, ve kterém měl uchovanou knížku, o které věděl jen jeden mladík a jeden potrhlý profesor - Gray's sports almanac.
Teda já vlastně ani nevím, co jsem tím chtěl říct. Jen mě to tak napadlo.

Priaten den


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama