Úřady

14. září 2011 v 15:04 | Milllhause |  Bulharské dny
Ahoj přátelé,

vždycky, když jsem se ocitnul na novém místě, tak jsem se tam nevyznal. Zapadlé ulice, parky, ani hlavní náměstí mi nic neříkaly, pak se ale stalo to, že jsem sem tam nějaké místo poznal, i když jsem netušil, jak jsem se tam dostal. A pak jsem poznal druhé, třetí a páté místo, až se stalo to, že jsem třeba při cestě někam dumal, kde bych ta místa zase našel, a jaká je to škoda, že některá místa (třeba náměstí, kino a hospoda) jsou od sebe tak daleko, abych za pár dní přišel na to, že jsou od sebe minutu chůze právě onou zapadlou ulicí.
V té chvíli se stane to, že se mi to město hodně zmenší, a to se pak stane ještě hodněkrát, protože pokaždé, jak najdu souvislosti s různými místy v onom městě, tak se tím pro mě stane čím dál známější a zmenšuje se až do podoby, kdy je mi v něm dobře, protože ho znám, ale zároveň jsem v něm ne vše objevil a prohlédl. Je to ten zvláštní okamžik, který může trvat měsíce i léta. Prostě si jenom to město vychutnávám, aniž bych se cítil jako cizinec. Až se jednou ono město zmenší až je člověku malé a ten tak odejde, protože je mu tam prostě těsno.
Mě se Sofia trochu zmenšila díky činnosti, kterou z duše nenávidím, a sice díky objevování systému byrokracie.
Možná znáte zákon 22, známý taky pod přezdivkou loi de la Grande Terreur. Jde v něm zhruba o toto - vláda, či nějaká síla mi řekne, že ode mě chce formulář A2. Tak si pro něj jdu, ale tam se dozvím, že pro jeho získání potřebuji formulář A1. Jdu si tedy pro něj, ale jak už tušíte, nedostanu jej bez formuláře A2. V případě nesplnění člověka vyhostí/zavřou/popraví/jinak potrestají (záleží na současném trendu v té a oné zemi).
Jinými slovy princip domu, kde se zatmívá mozek povýšený o jeden level výše. Nejzajímavější na tom je, že přijat byl 10.června roku 1794 (!) a stále to platí. Navrhnul ho jakýsi Georges Auguste Couthon.

Pokud v zemi Evropské unie chcete pobýt déle než 3 měsíce svého vlastního života, musíte obětovat několik návštěv a čas i jiných lidských životů (jak víme z minula, na úřadech se nemluví anglicky a tak je třeba doprovod); jedná se zkrátka o věc nadmíru zábavnou a dlouhou a taky možná i bohatou na příběh.
Zjistil jsem si, že na migrační oddělení mám přijít se smlouvou. V práci jsem si o ní zažádal, ale řekli mi, že potřebují moje bulharské občanské číslo. Šel jsem si tedy pro něj, ale řekli, že to dostanu až na legitce, ke které potřebují právě tu smlouvu, na kterou musím první získat to číslo, které nedostanu bez smlouvy atd. Připomíná vám to něco? Je to vtipné, nicméně jsem uspěl, ač se tomu sám divím. Vyřešit to jde tak, že si zařídíte prozatimní id number. Na internetu psali, že to je na úřadu NOI (zdravotnictví apod.) Nebylo tomu tak, tak nás poslali na NAP (daně, sociální záležitosti), žel ani tam jsme neuspěli. Poslali nás na úplně jiné místo ve městě a tam jsem skutekně uspěl. Včera se to skončilo a mám to. Mám legitku a od včerejška je tedy občanských bulharů o jednoho plus. To se nedá nic platný.
Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré a já tomu pevně věřím. Minulý týden v pátek ráno jsem šel na onen třetí úřad v pořadí, skrytý v komunistických blocích, takže při vcházení dovnitř máte pocit, jako byste se šli zpovídat z kacířství a ne zažádat o občanství. Ještě jsem netušil na co se dívám, ale zaujal mě jeden malý dům červené barvy, který by klidně mohl sloužit jako fara. Byl to národní kinematografický archív, který v jakýchsi intervalech pořádá promítání starých bulharských filmů. Nevím, jak jinak bych ho našel.

No tak dále, od magického mrdni se jsem našel část města označenou jako Lulín. Takže, až vám tady někdo jednou řekne mrdni se v Lulín, zachovejte chladnou hlavu a neroztřískejte dotyčnému bulharovi lebku plastovou dvoulitrovou láhví Zagorky za 1,99 leva.
Tři až čtyři výrazy jsou tady obzvlášť oblíbené. Zde je jejich výklad:
Ts ts ts...něco se někomu nezdá, česky by se dalo říci ale no tak.. Při vyřknutí mírně pokývnete hlavou, klidně i horizontálně.
Le le... s protáhnutými e. Výraz, kterým bychom jako by říkali no podívejme, nebo rovnou ty vole.
Оff...tak to je povzdych, říkaný přesně tak, jak je tady napsaný.
A pak vcelku oblíbené mainata ti, čímž toho druhého nabádate k tomu, aby vám ho vykouřil nebo jinak obšťastnil orgán.
Sem tam už se v něčem chytám, ale většinou teda zatím ne. Vše ale přijde, stejně jako vy přijedete nebo přiletíte a společně pak spolu se zde zabavíme. Vždyť vše spěje kupředu takovým způsobem, že jsem to od poslední zprávy vytáhnul v pokeru ze čtvrtého na první místo. A to je přece dobře.
Rozhodně vám všem děkuji za mejly, které umí velice zpříjemnit ráno. Jeden lepší než druhý, přičemž jsou tyto postaveny v kruhu. Takže při každém dalším čtení se mi líbí víc a víc.

Doskoro prijateli
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama