Bulharská trpělivost

21. října 2011 v 9:52 | Milllhause |  Bulharské dny
Zdrasty zdrasty, daj pari za pasti,

řekl jsem si, že zase napíšu jak se mám, protože mě to uklidňuje - mluvit o sobě.
Ve středu jsem se podíval na fotbal, na Barcelonu s Viktorkou, který vysílal místní kanál. Bavilo mě to, ale mrknutí oka, které zabralo asi dvacet minut druhé půle, mi zážitek mírně zhatilo. Tak jsem to tedy vypnul a šel spát.
Spát? Kéž by, Gospodin Otec přivedl po týdnu Magi prolezlou virem, takže celou noc se třásla celá ložnice od jejích průdušek. Protože u nás celý den nikdo není doma, a do školky nemůže, je zase u babičky, tak snad od víkendu bude lépe. To by bylo z domácí fronty.
Jej, jak já nemám rád blbost, ani tu svoji. Proto se někdy nechávám vést jakousi rukou a nevzpírám se.
Tak třeba jsem se chtěl dvakrát jít ostříhat a dvakrát jsem nenašel kadeřníka, ačkoliv jsem si byl jist, že na oněch místech je. Tak jsem se na to vykašlal, protože jsem cítil, že se vzpírám osudu. Pár dnů nato začalo mrznout a praštit, a já byl rád, že mám vlasy. Znamení?
Jinak jak to tady chodí. Chodí to tady normálně, je to obyčejný život se spoustou nových zážitků. Ale je to normální. Říkám si, že tak to mají všichni, až na ty skalní adrenalinové příznivce, kteří celý život neposedí.
Třeba i hollywoodská hvězda má obyčejný život; večeří při televizi, chodí nakoupit, vysávají, žehlí, naserou se, protože neodtíká voda. Ale protože se k nám dostanou jen ty úryvky, kdy zachraňují svět, nebo natáčí tam a zase jinde, nebo zažili něco co řadový občan nemůže, tak si říkáme, jak to je nevšední život.
"Je to jen blbej gauč!! To není život! Jsou to jen krámy, ale pro tebe jsou důležitější než život, tak miláčku - tohle je pitomost." - kdo ví, z čeho to je?

Pak je tady ta politika, pojďme na to, i když ještě neznám všechny detaily, ani můj postoj, ale to je možná dobře. Aspoň pak uvidím, jak jsem se na to díval s čistou myslí a jak s tou zformovanou, na čemž tak člověk třeba zjstí něco o sobě. Podívám se na to, jako se Gump díval na válku ve Vietnamu - ze svého pohledu.
"Někdy, když jdou lidé do Vietnamu, dostanou se zpátky ke svým matkám bez nohou. Někdy se nedostanou domů vůbec, což není veselé. To je asi tak vše, co k tomu můžu říct."
O politice nevím ani to nejmenší; jen to, co se mezi lidem šine - jakože smrdí, a každého zkazí a je v ní spousta nejrůznějších možností jak si zajímavě vydělat, aniž by si toho někdo všiml.
Tady se politika řeší velice náruživě, jinak než u nás, ale třeba to má za důsledek, že už lidem přetekly nervy.
Místní premiér se těší nebývalé nepopularitě, už jen tím, že svou politickou kariéru začal coby bodyguard komunistického prezidenta, který se řadil k těm nejkrutějším. Stále to popírá, ale fotky mluví za vše.
Poslední dobou se tu proti vládě koná spousta různých demonstrací; družka byla zrovna nedávno na jedné z nich, kdy pochodovala průvodem s národní vlajkou, ale večer si posteskla, že to nebylo ono. Že byli měccí.
Nešel jsem tam, protože jsem došel k závěru, že když jsem někde šest týdnů i s cestou, nebudu hned chodit kafrat do demonstračních průvodů, nota bene když nemám šajn o co jde. Pak jsem si uvědomil (milá mi to řekla), že to byla chyba, protože kde jinde se dozvím co se děje, než tam.
Demonstrace se konají zpravidla vedle hotelu Sheraton, kde se dojde od Národního kulturního paláce. Nebo se vyjde od chrámu Alexandra Něvského a jde se na náměstí hrdinů (tak jsem si ho pojmenoval).
V čem je tedy problém. Peníze se zde cpou do kapes, nikoliv zpět do země. To není nic nového, já vím, ale tady si místní premiérové a prezidentové přišli na sedmimístné částky za tři roky u kormidla a to už je trochu.. No je to moc.
Pak je tady věc jakéhosi znárodňování. Moje milá pracuje pro firmu NORD, která je obrovská, a vykupuje železo. Je to jeden z byznysů a toků peněz (bulharsky pari), o které má země zájem, aby se nastavili do vládní kasy.
Dejme tomu, že mám krámek třeba s chlastem. Přijde za mnou chlap z vlády a řekne mi, že by bylo dobré a lepší samozřejmě pro všechny, kdybychom se o výdělek podělili. Nebo, že si krámek vezme a mě tam zaměstná.
Já však opáčím, že to nechci. Je to můj krámek s chlastem, já jej vybudoval, já to risknul a já z něj chci mít užitek.
Chlápek z vlády už nepřijde, ale místo toho mi pošle do krámu několik kontrol, které mi několikrát do detailu projedou účetnictví, zboží a čekají na chybu. Když žádnou nenajdou, změní pravidla a to je konec.
Lidi z železárenského průmyslu to naštvalo a tak vyšli do ulic.Tak se tu vzbouřila krev, pak se to trochu uklidnilo a momentálně se tu nějak kumuluje ticho před dalšími volbami, které proběhnou za pár dnů. Jak to dopadne?
Třeba něčím, jako byla oranžová revoluce na Ukrajině, která trvala kolik - šest let a lídr je teď za mřížemi. Hlasy se tu kupují i za pět leva (!), kdy vám na dveře zaklepe jakýsi komisař s nabídkou volit někoho, koho by zřejmě lidi jen tak nevolili. Je to na bázi mafie.
Dejme tomu, že jsem mafián. Jsem hodnej, mám přátelé a jeden za mnou přijde. Je to moje kamarádka z dětství, která kandiduje na starostu části města. Povídáme si o životě a pomoci v nouzi. Řeknu však:
"Víš, že tě mám rád. Jsme kamarádi od dětství, hodně jsem spolu prožili. Ale v této situaci ti pomoci nemůžu. Vydělal jsem si čtyřicet tisíc leva za to, že se lidmi mluvím o politice, jestli mi rozumíš. Promiň." Žádný moderní umění, nic co byste našli v novinách.
Politika se tu bere velice vážně, protože už to prostě nejde jinak a jak je bulharská povaha ležérní a nikam nespěchající (ačkoliv vůbušná), tak v tomhle ohledu si nenechají zdejší lidé líbit nic a o klopení uší nemůže být ani řeč.
To ale není všechno.
Před nedávnem ve vesnici Katunica řekl jeden kluk druhému, že ho zabije. První kluk byl vnukem romského barona Kirila Raškova, druhý kluk je po smrti, protože jej přejel mikrobus, jež shodou náhod šoféroval Raškův šofér. Z místa nehody ujel.
V oné vesnici to lidi namíchlo, protože "car Kiro" a jeho klan léta vesnici ztrpčoval život. Vypálili mu tři domy, načež policie Raškova vzala pod ochranu, což byla poslední kapka a do ulic vyšli lidi po celé zemi, od Černého moře, přes jih země až po Sofii. To mělo za následek další lidský život, protože jeden kluk, který se demonstrací účastnil, byl slabý na srdce a to mu selhalo.
Co lidem hnulo žlučí bylo to, že policie viníka hned nezavřela, ale chránila. Teď už je ve vazbě řidič, který prohlásil, že si myslel, že srazil psa, a tak se o to nestaral (mimochodem i za srážku psa a ujetí jsou tady dost tvrdé sankce) i onen car.
Na Raškova se poté vyrojily žaloby za vyhrožování smrtí a nezdanění příjmu za prodej alkoholu a odírání státu - který slíbil, že celou záležitost důkladně prošetří. Hrozí mu šest let.
Ve spravedlivý proces tady nikdo nevěří a tak by lidé chtěli Raškova radši dostat do rukou.
Místní premiér řekl, že tenhle spor se vyřeší civilizovaně. Když jsme se o tom doma bavili, tak jsme došli k tomu, že to není jednoduché. Protože na jednu stranu chceme být co nejcivilizovanější, ale zároveň prostě chceme zub za zub, což nejde dohromady.

Dodatek: Jedna reportérka Miroliuba Benatova při přímém vstupu z Katunice zaujala postoj proti lidem v ulicích, které označila za opilé fotbalové fanoušky a odsoudila je za nepřiměřené násilí. To nebyla pravda, protože šlo o obyčejné lidi, kteří už toho svinstva měli dost.
Obořili se vůči ní a chtěli ji nechat vyrazit či jinak potrestat, televize se za ni však postavila.
Je tady zkrátka horko, ni krok vzad a je naprosto jasné, že občané se rozhodli jednat, protože trpělivost došla.
Když tady bylo horko naposledy a lidem vřela krev. psal se rok 1997 a tehdy to skončilo vypálením parlamentu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama