Catherine, Carlo, Arnold a já

17. října 2011 v 14:01 | Milllhause |  Bulharské dny
Ahoj,

píšu jednu (pro mě) podstatnou aktualitu, potom nějaké nepodstatné aktuality a několik neaktualit.
Minulý týden jsem měl na oběd hranolky se sýrem, další den pak hnusné zelí s tlustým vepřovým masem a na večeři pak šťavnaté vepřové steaky a bramborou kaši a dort, což přesně ukazuje, že jednou je člověku dobře a jednou špatně. Ale že i když je špatně, tak se to může otočit z minuty na minutu. Jako v životě.
Úvod toť.
15 minut slávy poprvé zmínil Andy Warhol: "Každý si jednou užije svých 15 minut slávy," řekl.
Asi tím myslel něco ve smyslu světské slávy, polní trávy, aspoň tak si to vykládám já.
V Europeaně psali: V šedesátých letech byla ve velké módě psychoterapie, a lidé se začali navzájem svěřovat se svými myšlenkami a vycházela spousta knížek, protože každý na světě musel vydat nějakou knížku.
Jedna paní z prvních Vyvolených chtěla po odejití z vily vydat své paměti spojené s ojedinělými zážitky z reality show a vůbec, ale nepovedlo se ji to prosadit v žádném nakladelství, protože za ten unikát požadovala asi sto litrů.
Já už se tady v jednom motoristickém magazínu objevil. Dobré, že?
Asi před několika týdny se tu objevil nějaký člověk a fotil kancelář, tak jsem pro jistotu narovnal záda - řekl jsem si, co kdyby to bylo na webovky, a minulý týden donesli kolegové magazín Kamion. Jsem tam, a moc mi to tam sluší. Jsem tam v krátkém tričku s hlavou uchopenou ve stínu, ale jsem tam. Asi to nebude stačit, aby mě lidé zastavovali na ulicích a nadšeně mi potřásali rukou, ale já vím, že to jsem já, ten obrys - a to je pro mě důležité.
Loni kamery v jednom americkém supermarketu zachytili ženskou, která při chůzi sledovala mobil, nevšimla si fontánky a zahučela do ní. Pracovníkům marketu tento materiál přišel atraktivní a tak jej dali na internet a ona paní se na něm poznala.
Market zažalovala, ale soudce to smetl ze stolu, protože není na videu rozpoznatelná, a tak to neuškodí jejímu společenskému statusu. Ženská odvětila:"Ale já to vím, že to jsem já."
Poprvé jsem se objevil v novinách asi v sedmé třídě. Trávil jsem jarní prázdniny na velice zábavném táboře h+h, kde jsem se naučil taneční kreace, ze kterých těžím dodnes. Tehdy jsem si toho fotografa ani nevšiml. Ale jakmile jsem dojel domů, tak mi ukázali noviny, kde na titulní stránce (rubriky, ne celých novin) byla fotka. Na ní byl záběr parapetu, na kterém tančilo asi pět nebo sedm holek, ladně se vlnících. Pod nimi byla řada prázdných židlí. Na jedné však seděl shrbený chlapec (já) s nedojedeným rohlíkem v ruce a prázdným pohledem civícím do nikam. Popisek pod fotkou: "Je vidět, že se děti na táboře h+h dobře baví."
Pak jsem jsem byl v novinách pod mým jménem dokonce ještě jednou, tentokráte bez fotky, kdy jsme se zápasem uspěli na závodech v Polsku (asi 15 medajlí z osmnácti členů družiny). Já se řadil k těm úspěšným díky štěstěně a třem volným losům (což je více, než měl zbytek týmu dohromady), které mě pustily do finále v dresu, na kterém byl nápis Rocky, a tam se mnou takový velký člověk vytřel žíněnku. Tyhle noviny jsem ale nikde nenašel, jen mi je půjčil trenér k nahlédnutí.
Je ale zvláštní, že na některé lidi se vzpomíná úplně jinak, než by se jim třeba líbilo.
Nejlepší příklad je Petr Gabriel (fotbalista, ne zpěvák). Mnohým vytane okamžitě na mysli "to prase". Petr Gabriel na jednom mezinárodním fotbalovém turnaji při zápase s Francií poslal blbou přihrávku, kvůli které jsme prohráli. To je všechno. Poslal jednu blbou přihrávku, a od té doby si v Česku neškrtnul.
Včera zase nějaká žena Catherine Kieu Beckerová uřízla manželovi penis, což je si myslím o dost horší skutek, ale vsadím se, že si na to vzpomeneme jenom když někdo použije slova drtička a penis v jedné větě.
Carlo Pedersoli byl skvělý italský sportovec, který měl největší formu na přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy to dotáhnul na olympijské stříbro v plavání. Coby plavec byl i několikanásobným mistrem Itálie a taky byl výborným hráčem vodního póla. Když neplaval, pilotoval letadla, nebo studoval a dotáhl to na doktora práv. Většina lidí si ho však pamatuje jen jako vousatého komika, který pod jménem Bud Spencer v každém filmu zmlátil čtyřista lidí.
Nebo třeba Arnold Schwarzennegger po příchodu do Ameriky vystudoval ekonomii a vydělal první milion dolarů ještě předtím, než se poprvé postavil před kameru. Všichni ale mysleli, že se dívají na vola, který je výjimečný tím, že má jen na pravé ruce více svalů, než většina lidí na celém těle.
Teď by mohla přijít pointa a třeba i rada do života, bohužel však nemohu sloužit. Musíme se s tím srovnat každý sám.

Priaten den
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama