Pivo

7. října 2011 v 10:22 | Milllhause |  Bulharské dny
Ahoj,

konečně zajímavé téma. Za dobu, co jsem tady přítomen, jsem vypil dvě točené piva, což je možná ještě více než bída. Bylo to navíc pivo, jehož název jsem zapomněl a které mělo snad osm stupňů, no co Vám mám povídat. Ale, předevčírem jsem byli v kaufu.
Byl to obyčejný den, nic co by si člověk pamatoval více než pár týdnů. V práci jsem dělal to, co se ode mě čekalo, jako každý den a tak jsem diskutoval o možnostech spolupráce a způsobilosti kamiónů, které by byly ochotny naložit 23 (slovy dvacet tři) tun vodky. Nikdo nechce.
Po práci jsem šel do banky dokončit založení účtu, což se nese v duchu tradice místní byrokracie, neb jsem tam byl dvakrát a budu muset přijít ještě jednou. To je zajímavé.
Pak jsme vyrazili do Kauflandu, protože pohled na prázdnou ledničku není veselý a nevyvolává příjemné vzpomínky. Do Kauflandu jsme dorazili asi deset minut před osmou večer, parkoviště bylo vcelku zaplněné. Rozhodně více, než v jiné dny, kdy jezdíme nakupovat, což bývá většinou v neděli večer, nebo v pátek večer.
Vozík jsem si vybral až na čtvrtý pokus, protože všechny tři vozíky pohrdly mými 50 stotinkami. Pak jsem to zkusil s dvacetistotinkami a vyšlo to. Vozíky jsou dělány na tyto dvě mince, ale někdy zafunguje, když do díry na 50 stotinek strčíte třeba pět stotinek. Mince jsou zde 1, 5, 10, 20, 50 stotinek a 1 leva.
Pak jsme začali s nákupem - zeleninou, kosmetikou, sýry. Chleba jsem toho dne nekoupili, protože švagrová jeden koupila odpoledne. Žije nás teď v bytě pět, takže by se druhý chleba neztratil, ale zase nerad vyhazuju jídlo. Nakoupili jsme i nějaké maso na víkend a párky a mléko.
Pak jsme se pomalu dostávali k pokladnám. Družka s ostatními šli ohledat oddělení hraček pro auto, a já se zeptal, jaké je mínění společnosti o vypití pár piv toho večera. Shodli jsme se, že to je dobrý nápad, a že se toho mám zhostit.
S úsměvem na tváři jsme přešel hlavní kauflandovskou třídu a vkročil do ráje.
Výběr byl pestrý, myslím že více než v jiné dny. Začal jsem u plastových láhví a to u Kamenice, která měla nějakou akci, kterou jsem klasicky nepochopil.
Tak pozor - nad paletami byl lístek s nápisem - 1 litr/1 leva. Skvělá cena. Nad tím bylo napsáno 2 litry/2 leva. Stále mi to matematicky vycházelo stejně a už jsem se natahoval pro dvě láhve, ale v tom se to stalo.
Na láhvi byl nápis 2,75 leva, přepočitatelná cena. Zmrznul mi úsměv, což se stane vždy, když se snažím najít řešení (zapnutí pračky, složení žehlícího prkna) a láhve jsem tak pro tu chvíli jen držel a stál tam se střídajícím pohledem na láhev a zavěšené lístky. Abych náhodou nebudil podezření, že si nevím rady, začal jsem se procházet okolo palet a kontrolovat výběr ostatních piv, ale moc jsem se na to nedokázal soustředit; pořád mi v hlavě ležela ta Kamenice a cenová záhada.
Řekl jsem si, že jsem třeba něco přehlédl - nějaké vodítko, tak jsem se vrátil, opět uchopil ty láhve a hledal skrytou poznámku v bulharštině. Možná tam nakonec byla, ale nevypátral jsem ji.
"Do prdele," dýchl jsem si pod nos a vzdal to. Na druhé straně oddělení je místo pro Zagorku, fakt výborné pivo, komu čest tomu čest. Víte, že v málokteré hospodě najdete Ostravar i Radegast. Tady je to stejné se Zagorkou a Kamenicí, možná proto jsou od sebe tak daleko.
Litr a půl Zagorky v plastové láhvi stojí 2,35 leva, což je pořád docela slušné. V ten moment se za mnou objevili dva chlapi, kteří vybírali nápoje v plechu. Nabírali plnou náruč a smáli se u toho, tak jsem se otočil, pro inspiraci.
A teď jdeme do finále. Měli plnou náruč Pilsneru Urquellu. Těch zlatavých plechů, které mi místo čoček v očích vykreslili rostlinu chmele. Najednou pro mě Zagorka opět existovala jen jako Hanka s autem v garáži, počkal jsem až odejdou, a vzal do rukou čtyři kousky. Bral jsem je posvátně, ani nevím, jak jsem se u toho tvářil.
Abyste chápali mé bezbřehé nadšení. V tom Kauflandu jsem byl už asi potřetí, ale nikdy jsme tam žádné české pivo nenašli. Žádné Starobrno, žádný Radegast, žádná Plzeň. Jen Staropramen, ale s ním jsem vlastně nikdy nenašel společnou řeč. Byl pro mě vždy jako ten člověk, který je kamarád mého kamaráda, takže spolu pokecáme u piva, ale nepotřebujeme si zavolat.
Nesl jsem Plzeň do vozíku. Jeden půllitr stojí 1,89 leva, což je oproti ostatním cenám piva mírný nadprůměr,ale pořád je to necelých 23 korun, takže je to v normě.
Takže s tímhle jsem se chtěl svěřit. Chtěl jsem, abyste věděli, že jsem zažil krásný moment, a našel něco českého.

Dodatek: asi před třemi týdny jsem po práci šel opět s foťákem do města vytvořit pár fotek, a na onom náměstí plném soch hrdinů mě minula holka, která si mě změřila divným pohledem. Byla tam s nějakou kamarádkou, která seděla na schodech (tady se na schodech sedí úplně normálně). Ona první holka párkrát cvakla foťákem a řekla "Tady je to fakt skvělý, vole," a přisedla si k ní.
Najednou jsem si uvědomil, že mám na hlavě čapku Tři sestry, a proto ten pohled. Nakonec jsem je ale neoslovil.

Doskoro
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama