Polní tráva

10. října 2011 v 8:27 | Milllhause |  Povídky
Kaštan pozoroval ty zástupy. Zkoušel se zaměřit na tváře a číst v nich. Čekali něco extra, každý jeden z nich, ať už to pro něj mělo znamenat cokoliv. Podíval se stranou na Liropa. Toho milovali od první chvíle. Hrál pro ně a navíc měl tak neskutečný talent. Větší než Kaštan, a ten to věděl. Hlavou mu problesklo, jak mu to ze začátku dával každý pěkně sežrat. Jediný, kdo ho podržel, byl Sezam. Ten umřel.
Uvaděč začal mluvit. Kolikrát už slyšel tenhle projev odříkávat. Proč si aspoň jeden z těch všech uvaděčů a rádoby bavičů nedokázal za dlouhých patnáct let vymyslet něco originálního? Bože, 15 let. Patnáct.
Přezdívku Kaštan měl odjakživa a ani ho nenapadlo při vstupu do Hry vymýšlet nějakou jinou. Vyvolal tím horovou vlnu posměchu, nikdo ho nebral vážně. Teď, před posledním zápasem, jaký ho čeká - respektive, před tím posledním slušným zápasem, mu to ale přišlo vcelku logické a hlavně bohaté na příběh. Ten nenáviděný nakonec jako jediný z první sorty přečkal maximum možných let a o pár neděl později mu nikdo neřekne jinak než Mistře. Jestli se tak stane, tedy jestli na to někdo zapomene, má právo ho dát i k soudu. Před čtrnácti lety by to možná udělal.
Doba se však změnila, lidi taky a pohled na celkovou Hru jakbysmet. Hráči samotní se změnili - a je to všechno v pořádku, pomyslel si. Teď, když je někdo v nelibosti, tak klidně může skončit po třech zpackaných pohárech a za první rok si na něho nevzpomene ani ten, kdo mu třeba ze začátku fandil. Zašlape je do země ta všeobjímající nenávist. Ta nejistota názoru davu. Proměnlivost masy. Jsem jeden z mála - možná ze čtyř z pěti, kterým se povedlo jejich mínění otočit, uvědomoval si. A trvalo to tři čtyři roky, získat pro sebe několik z těch, ke kterým se chodilo pro nadšené ohlasy.
Tehdy, když jich pár získal na svou stranu a lidi se na něj začali těšit, prožíval největší strach v kariéře. Ne z jednotlivých závodů, ne z prohraného duelu - ale z toho jak lehce můžou fanoušci otočit.
Během oné řádky let se doopravdy spřátelil se spoustou hráčů, i z jiných stájí. Spousta z nich měla opravdový charakter. Co ho hřálo u srdce - to byla ta hlavní zásada v celé historii soutěže. Málokdo přijal do své stáje člověka s pošramoceným charakterem, nebo takového, který nazapadl mezi ostatní. To, čeho se někteří ze začátku obávali, a sice, že tím přijde soutěž o veškerou atraktivitu, protože nikdo nemá zájem sledovat takovou soutěž, kde je jeden jako druhý, se nenaplnilo. Lidi zajímají příběhy - tedy ty lidi, kteří si na Hru koupí lístek.
Uvaděč začal mluvit o Kaštanovi. Ten se nadechl a s úsměvem vstoupil na pódium, kde ho s burácivým jásotem přivítalo tisíce lidí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama