Aktuálně

7. listopadu 2011 v 17:43 | Milllhause |  Bulharské dny
Ahoj,

je tady další den v ráji, v osm nula devět ráno klepu do klávesnice, kapučíno mám už v sobě a tak to od téhle chvíle půjde už jenom z kopce.
O víkendu jsem žil v míru, trocha stěhování, trocha filmů, trocha vaření, trocha ležení, trocha mluvení, trocha pití.
Včera jsem si koupil prošlé maso, i přes podivné aroma jej vykoupal v cibuli a hořčici věříc, že se mi nic zlého nestane a mrsknul to do oleje a pak to snědl. Dneska jsem vstanul a za doprovodu růžového králíka ze zahrad Nekonečna dojel do práce.
Do práce jsem dojel v nových zimních botech, na které jsem dostal záruku celý jeden kalendářní měsíc. V Brně jsem jednou v Deichmannovi (nejmenovat) koupil boty asi za šest stovek. Po dvou letech, když jsem z Brna šel pryč, jsem si pro těch šest stovek zašel. Mezitím jsem od té firmy nosil šestero bot, aniž bych cokoliv platil.
Aniž bych cokoliv platil jsem měl nové boty, které nevydržely nikdy déle než tři měsíce. Vrátil jsem je a ve stejné cenové škále, si koupil nové (plus minus dvě kila) a tohle za tři, max čtyři měsíce zopakoval. Chtělo to perfektní načasování a znalost trvanlivosti produktů, protože poslední pár bot se rozpadnul asi dva týdny před odjezdem ze Štatlu. Vzal jsem pro tentokrát místo bot těch šest set padesát peněz, že nové boty si koupím až tady, kvůli snažší reklamaci.
Tak tohle tady tedy bohužel možné nebude. Do měsíce se rozpadne opravdu už jen výjimečně blbě šitá bota.
Pak jsme stěhovali tchýni. O tom, jak se vystěhovat bych už možná mohl mít přednášky pro začátečníky na školách. A mám příležitost hned tady v Sofii. Člověky na stěhování začali totiž shánět v devět ráno, v neděli; tedy asi půl hodiny potom, co už jsem myslel, že budeme makat.
Nejen tohle je tady jinak. Třeba přístup lidí, kteří s Vámi oslaví vše zajímavé, co se jim přihodí. Narozeniny jsou samozřejmostí, to pak onen oslavenec donese do práce dort nebo nějakou bonboniéru a oběhne tři patra. Nebo když si kolegové koupí auto, proběhne totéž.
"Imam nova kolata!"
Jeden kolega, co nastoupil ve stejný den jako já, donesl po měsíci dort, všichni mu přáli a tak, i já jsem mu popřál. Pak jsem se ho zeptal, kolik že má let, ale odvětil, že neslaví narozeniny, že se s námi podělil o radost ze své první bulharské výplaty v životě. Ptám se, to se slaví taky? Pro mě to taky byla první bulharská výplata, říkám.
"Well, its messagge for you, Michel," odvětili.
Tohle vše se ale dá pochopit a kdysi to tak probíhalo i v Česku, dozvěděl jsem se. Jednou ale přišel další kolega a dal na stůl dort, protože měl narozeniny jeho syn. Je to trochu rozdílný přístup, ale zvykám si na to rychle. Za dobu co jsem tady, jsem snědl více dortů než za posledních deset let.
Dále tu existuje zvyk, že když někdo umře, přicvakne se úmrtní oznámení na strom. V některých částech města jsou téměř všechny stromy oblepeny takovými archy papíru, které nikdy nevěstily nic dobrého. Ještě jsem se nezeptal, jak dlouho tam tak jedno oznámení visí. Stejně se tam vystavují i fotky, kdy někdo hledá ztracenou osobu. Dají tam barevnou fotku, telefon a důvod hledání.
Další zvyk, ale ten není moc oblíbený, se tu praktikuje právě teď, po volbách. Už 15% lidí ztratilo práci, přičemž to číslo bude narůstat. To se nedá nic platný.

Jen abyste věděli, jak se o české muže starají bulharské ženy, tak dneska mám na večeři krémovou zeleninovou polévku a kuřecí steak ve smetanovo-žampionové omáčcce s bramborovým pyré. Zřejmě to pozřu na našem zelenkavém sofa.
Je před sedmou večer, Magi v kuchyní brouká písničku z moderních tanců, družka kuchtí a já se jdu přpojit ke kolektivu.

Doskoro
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama