Služební cesta

4. listopadu 2011 v 7:20 | Milllhause |  Povídky
Když mu bylo pět, tekla tudy řeka. Teď viděl jen rákosí, polorozpadlý most obrostlý mechem a padlý strom křižující cestu. Chvilku si to známé místo měřil nostalgickým pohledem a pokračoval sklesle v cestě až na vrchol hory, kde sídlil penzion.
Přijel z Ostravy, ženě řekl, že musí na služební cestu a nechal ji doma s upištěným miminem. Tenhle nápad odjet na "služební cestu" dostal před necelým rokem. Odjel tehdy do penzionu, který stál asi 100 kilometrů od bydliště a do dneška to považoval za nejlépe utracené dva tisíce v životě. Spal tehdy patnáct hodin, snídal čtyřicet minut, díval se při tom na stromy a lidi za oknem a nemyslel dohromady na nic. Domů se tehdy vrátil jako nový člověk.
Kdysi tudy chodil s dědou, který v Beskydech znal každý kámen, jak se říká. Děda už nebyl, chata se rozpadla, ale hory zůstaly. Přišlo mu to skoro až absurdní, jak si kdysi myslel, že ten obrázek z dětství mu zůstane navždy. Stejně jako nikdy nevěřil, že se ožení, protože nebyl schopen si najít holku. Teď má docela hodnou ženu, která s ním sice mává, ale dává mu pocit bezpečí a teplý, hřejivý domov plný voňavého jídla a pravidelných zásunů.
Došel k penzionu a byl potěšen pohledem na vzkvétající průmysl. Bouda s rozpadlými lavicemi, nikdy neupravovaným tenisovým kurtem a betonovou dírou místo bazénu se změnila v nádherné letní středisko, které skoro vonělo. Sedl si na zahrádku a nechal se obsloužit mladou, trochu nepříjemnou servírkou. Měla toho evidentně nad hlavu. Okolo něj bylo několik párů a uskupení, všichni diskutovali.
Pocítil chlad samoty. Chtěl se někomu svěřit, ale šance, že by si k někomu přisedl, byla více než malá; něco takového nikdy neudělal. Nakonec radši zaplatil, nechal dýško a odjel domů.
Nikdy víckrát už ho na služební cestu neposlali.
 


Komentáře

1 renátka Alatka renátka Alatka | Web | 4. listopadu 2011 v 8:21 | Reagovat

Kapku depresivní, chce to posílit dobrou náladu vitamínem D :)

2 Juli (: Juli (: | Web | 4. listopadu 2011 v 8:34 | Reagovat

Dobrej článek...

3 EN EN | Web | 4. listopadu 2011 v 8:35 | Reagovat

Má docela hodnou ženu, která s ním sice mává, ale dává mu pocit bezpečí a teplý, hřejivý domov plný jídla a pravidelných zásunů, co to je? Tohle není jen smyšlená povídka, tohle je odraz reality, ježiš tolik lidí tohle dělá, nežije ale z nutnosti přežívá. Mně se toto příčí.

4 Vendy Vendy | Web | 5. listopadu 2011 v 17:54 | Reagovat

Tohle mi opravdu připadá jak opsáno ze života.
Docela mě pobavilo to hodnocení manželství (které už v komentáři komentovala EN). Mě by docela zajímalo, jak na manželství nahlíží jeho hodná žena, která s ním mává, ale dává mu pocit bezpečí...
Možná takhla - mám chlapa, se kterým můžu cvičit, mám jistotu, že shrábnu jednou vdovský důchod, že nejsem na všechny trable sama - no a za všechno se musí platit. Takže zvládnu teplé večeře a sem tam mu podržím... když budu přitom myslet na jiného, dá se to.

Promiň, to bylo trochu cynické, ale ono se to samo nabízelo.
Jinak, dobrý článek, pěkná povídka. (Nebo pěkné povídání.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama