Místní zvyky II.

1. prosince 2011 v 13:57 | Milllhause |  Bulharské dny
Zdravejte banda,

protože v práci spolupracujeme s jinými firmami v různých státech, sledujeme kdy a kde se slaví státní svátky a tudíž nepracuje. Tak se mě pak ptají - pokud se jedná o tu naši republiku - proč se slaví 28. září, 28. říjen a třeba 17. listopadu, u kterého jsme se zastavili. Říkám, protože ten den se svrhnul režim komunistů.
"My jej svrhli už desátého, ale neslavíme to."
"Protože máte komunisty zpátky," slyším se. Vrtěli hlavami, že to není pravda. Že ne.
Když státní svátek připadá na čtvrtek nebo úterý, tak se týden před tím pracuje v sobotu. Další týden se tak nepracuje čtvrtek+pátek a víkend - aniž by bylo potřeba brát dovolenou. Dokonce jsou v onen pátek (či pondělí) zavřené banky, úřady - je to přijato všeobecně.
Brzy přijde Mikuláš a Vánoce. Ty se tady slaví podobně jako u nás, ale panují tu menší rozdíly. V první řadě je bulharská společnost trochu více zamerikanizována, než ta naše. Když pominu centrum města a jeho fastfoody co dvacet metrů, všudypřítomný obličej Hanny Montany (i když je pro mě záhadou proč, když jsem nikdy neviděl, že by se to tady vysílalo), kavárny Starbucks na každém rohu a některá foneticky přidaná slova do slovníku (např. "sidy" - CD), tak už i tady se přetransformoval Děda Mráz na muže v červeném, neboli Santu Clause. OPRAVA z 11.12.11 - neříkají mu Santa Claus, ale Djado Koleda. Za komunistů to byl Djado Mráz, ale patřilo to k režimu, tak si to po revoluci změnili.
Takže Vánoce nejsou 24.12., ale až další den, takže i dárky se rozdávají (jako za Atlantikem) až po půlnoci. 24.12. se tady nejí žádné maso, ani na večeři ne. Žádná ryba, žádný kapr, jen zelenina a pečivo a podobé další pochutiny. Další den se ale společnost rozšoupne, a stoly se prohýbají pod masem - vepřové, kraví, kuřata, spousta příloh a napnutých pupků hovících si za rozepnutými pásky.
Na Mikuláše tady nechodí ulicemi andělé a čerti a nestraší děti, ale jí se tady ta ryba, kterou jsem postrádal na Vánoce. Když jsem ale řekl, jak to chodí na Mikuláše u nás, nepovažovali to zase za tak blbý nápad, takže alespoň v naší domácnosti dojde ke kulturní výměně.
Co se silvestra týče, tak 31.12. se tady rovněž nepracuje, zatímco u nás ano. Jinak to je bez rozdílu. Prostě se chlastá, a kdo další den neblije, vyrazí do města, kde se v různých maškarních maskách tančí po náměstích. Asi chtějí vystrašit Nový rok, ať si moc nevyskakuje, a je na lidi hodný a přínáší samé pozitivní noviny.
Tanec. Další rozdíl v pohledu na národní tance. U nás se tomu nevěnuje taková pozornost a většina se interesuje v oněch hiphopech, trhaných bitech apod. (nic proti tomu), a na starou dobrou dechovku se zapomíná, a na tance v krojích rovněž.
Tady každá žena co znám, zná základní kroky národních tanců, malé děti jsou do toho zažrané a v houfech se hlásí do kurzů. V televizi jsou tři (!!!) kanály, které vysílají výhradně tuhle hudbu s videoklipy. Když sedíme s návštěvou na bytě, skoro pokaždé dojde na poslech téhle hudby, načež ženy vyskočí na nohy, odklidí křesla a tančí, k plné spokojenosti chybí jen kroje.
Pak je tady národní tanec Nestinarstvo, kdy se pochoduje po žhavých, snad i hořících uhlících holýma nohama. Žádný ochranný sprej, žádná speciální ponožka. Prostě se projdete po ohni v rytmu tance, aniž byste hnuli brvou. Nedávno o tom byl dokument v televizi, kde jedna babička vyprávěla jak dlouho tančí a o celém tom zvyku vůbec. Říkala, že jednou se tam objevil mladík, který si byl jistý, že to zvládne taky, když to bez problému provádějí staré babky.
"Hned mi bylo jasné, že tenhle dopadne špatně," říkala. "Říkala jsem mu, že tohle není o tom, co snese tělo - každý, kdo tam vleze s tímhle, skončí v nemocnici. Tohle je jen o mysli." Chlap vlezl na oheň, ale duchovně se očistit nestihnul (což je účel tance), protože mu vypověděly nohy. Okolo sedící babičky se jen usmívaly a šťouchly do sebe lokty.

Jinak včera tu byly zase nějaké obří protesty a průvody, v některých zainteresovaných firmách měli volno s tím, že se tam šli postavit a projevit. Už ani nevím čeho se to přesně týkalo, nestíhám to sledovat. Ve zprávách byli i zemědělci, kteří vyjeli s trakory zbrzdit dopravu (což mi připomíná domovinu), ale to okomentovali doma smíchem.
Údajně tady tak zle ještě nebylo; lidi nemají práci, a ti, co ji mají, vidí na výplatních páskách okolo tří set euro. Hold je to tady nejchudší region unie.
"Když jste přebíral úřad starosty, byl New York třetí nejznečištěnější město v Americe, a teď už je to úplně nejznečištěnější!"
"No a? Jsme první!"

Jo a před časem jsem se zase takhle zamyslel nad tím, jak se hodně nadávalo, že se jednu dobu točily v Česku jen komedie, a navíc pořád s těmi stejnými herci. Tak jsem se nad tím pozastavil, vzal do ruky kalkulačku a vyšlo mi z toho, že se možná - tedy možná - jedná o jev, který se cyklicky opakuje.
Poprvé se tak mohlo dít ve zlaté době Barrandova, ve třicátých letech, kdy se točila spousta komedií s hrstí stejných herců; což mi nevadí, protože ty herce mám rád. Každopádně se tak ale dělo, až na nějakých pár person, které se objevili v hlavní roli a pak nenávratně zmizely.
O čtyřicet let později, v sedmdesátých letech, vznikala spousta (nejen) sci-fi komedií opět s minimální obměnou (skvělých) herců. Ne že by se do té doby herci pravidelně neobjevovali ve filmech, ale v těch dvou obdobích to je do očí bijící.
No a pak - a hele, opět o čtyřicet let později - se tak děje v prvním desetiletí, takže teď. Tak by mě zajímalo, jestli tehdy taky lidé pyskovali, že je jim předkládáno pořád to samé s těmi stejnými tvářemi. A jestli my náhodou nebudeme rádi po dvaceti třiceti letech, že ty filmy vznikly, a že můžeme tyhle herce vidět pořád a znovu, v různých rolích.
"Ramado, ze všech džunglí na celém světě, ses musela objevit zrovna v téhle."
"Toppere, ty se kritizováním castingu snažíš zakrýt své city."
"No jo, ale víš co napíše kritika? Stejní opakující se herci..."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama