Babička a trhy

24. března 2012 v 18:52 | Milllhause |  Bulharské dny
Od toho místa žije jeden kilometr a 67 let daleko. Před pár lety tady ve Slatině v Sofii udělali válečné muzeum - část se nachází venku, část uvnitř. Lidé si kterýkoliv den zdarma mohou ohmatat tanky, německá letadla (které Německo Bulharsku darovalo), rakety a uvnitř pak i tři tisíce let staré vykopávky. Některé tanky, které sloužily v bulharské armádě, si v Sofijských ulicích za války mohla ohmatat i tehdy desetilatá Cvetanka, pokud se zrovna neschovávala v krytu nedalekého kostela, který dneska vidí z okna, a kterému přispívá na opravy, aniž by to na něm bylo poznat.
Dneska už je jí osmasedmdesát, odolává svodům stejně starého muže, a ze Sofie už drahně let nevytáhla paty. Má syna a pozemky, které potomstvu zajistil její děda a jeden pár vnuček.
V lednu před čtyřiceti devíti lety ležela na porodním sále a doktor ji svěřoval, že dvojčata porod neustála a zemřela. Cvetance se sevřel krk, ale už po pár minutách měla rozbušené srdce nad zprávou, že kluka zachránili. Dala mu jméno Božidar. Do dneška ale nevěří, že je jeho opravdovou matkou; myslí, že ji tehdy zalhali, její děti že zemřely a tak jí dali jiné dítě, které bylo asi zrovna po ruce. Nikdo neví, jak to opravdu bylo, protože jediným svědkem těch událostí je právě Cvetanka, která si už sem tam nějakou vzpomínku pokřiví, a má na to nárok.
Dozvěděl jsem se to dneska, když jsme byli u ní na obědě, ale nejvíc mě ohromila možnost, kdy malá holka narazí v ulici na tank v deseti letech, a pak se jediným střihem přemístí do budoucnosti, kdy už jako uschlá stařena má ten stroj vedle domu v muzeu.
Od čtvrtka svítí slunce trochu v jiném úhlu, protože chodím do práce a tak budu opět coby speditor pomáhat tomu, aby se svět stal lepším místem a všichni ve středozemí mohli si koupit banány a aby si všichni v Evropě mohli koupit ta skvělá čínská udělátka; budu posílat ty kamiony se vším a prostě napříč.

Ale abych nemluvil jenom o práci. V Sofii dlouhodobě funguje několik marketů s různorodě zaměřeným zbožím. Tedy, mají tady i normální pětipatrové multishopy s kinem a restauracemi, ale s tím se nespokojili.
Každou sobotu a neděli se pořádá BITAK. Asi dvakrát do měsíce tam jezdí Sergej se svým švagrem, tak mě minule vzali s sebou. Říkají tomu cikánský obchoďák, protože 90 procet stánků je vedeno cikány. U slova stánek se ale na dvě sekundy zastavíme, protože těch je tam poskrovnu. Spíše to místní obchodníci řeší rozprostřením deky po zemi (obrovského parkoviště s výhledem na Vitošu) a prodávají naprosto vše, co někde našli. Kromě jídla.
Ptal jsem se, proč tam vůbec lezou, ale řekli, že "ciganite sa glupovi" a nepoznají v čem je čeho cena. A tak se tam dají najít opravdové poklady, které prodávající našel na půdě nebo na ulici. Něco podobného se pravidelně koná i vedle chrámu Alexandra Nevského, ale ten je spíš založený na armádu. Hosti z Česka jen žasli na lžičkami, helmami či noži s nacistickými kříži, které tam prodávají usměvavé ženy v letech,
Pak je tady jiný market, kde jsme byli dneska s družkou. Je to takový obchoďák se zvířaty a potřebami pro ně, ale není umístěný na parkovišti, ale naopak normálně na cestě. Kdyby tam nebyli prodejci, jezdila by tam auta. Šli jsme se pokochat pohledy na štěňata a králíčky a ryby a holuby a slepice, přičemž jsem si všiml pár kohoutů na provázku a jejich majitele, který seděl vedle nich na židli a pokuřoval si svou cigaretu. Dal jsem k dobru historku z dětství, kdy sestru (nebo mě - to si nepamatuju) na horách a v dětství obskočil jeden kohout, kterého vlastnil místní statkář. Ležel jsem (nebo sestra ležela) na zemi a kohout po nás skákal. Po téhle eskapádě, kdy onen kohout (metaforicky) ztratil hlavu, uběhlo asi pět minut, než statkář popadnul sekyrku a kohout ztratil hlavu doopravdy. Družka to přešla, a soustředila se jen na zvířata (bulharsky životnite). Celou dobu byla rozsvícená jako žárovka. I mě ti malí pséci obměkčili a představoval jsem si tak sám sebe, jak běhám po palouku pronásledován vesele štěkajícím mopsem. Mops je náš favorit v případě případné koupě. To je bez debat.
No pak jsme tedy došli k babičce. Tím se dostávám k další důležité informaci. Babička je bulharsky sprosté oslovení pro starou paní. Pokud někdo o nějaké dámě v letech řekne, že je babička, myslí se tím, že je stará svině. Tahle naše "babička" je tak baba Cece. Mimochodem na tom marketu byly i čivavy, družka jima byla unešená, ale řekl jsem, že to byly spíš krysy, ty čivavy. Řekla, že neví, co je to čivava.
"Snad nemyslíš čichuachuy?" Takhle tady tomu říkají.
A aby toho nebylo málo, tak manželstsví se bulharsky řekne brak. Řekl jsem jim, že v češtině brak znamená něco, co nestojí ani za řeč. Řekli, že tady to znamená to samé - jen náhoda že tomu chtěla, aby se to slovo používalo pro obé.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama