Rozmarný

8. března 2012 v 10:35 | Milllhause |  Bulharské dny
"Vzhledem k drsnému podnebí každého večera se dotýkám plamenem různých míst svého lidského povrchu."
Včera jsme tu měli první náznak léta, ale aby všem bylo jasné, že se jedná opravdu jen o náznaky, tak dnes máme Sofii opět zasněženou, což mohl předznamenat můj sen o bouřce, ve které se proháněli apokalyptičtí do bronzova zbarvení hadi olovem poskvrněnou oblohou a mrskáním těly způsobovaly blesky, v jejichž středu jsem se ocitl a se zastaveným dechem pozoroval tu nádhernou smrtící podívanou.
Byl jsem překvapený, když jsem viděl fotku Bruce Willise za volantem range roveru, když odjížděl z návštěvy Demi Moore, se kterou se sice dávno rozešli, ale pojí je silné přátelské pouto. To je jedno, zarazilo mne (právě ze střechy spadnul sníh), co dělal Bruce ještě v lednu v Kalifornii, když se v lednu měla natáčet Smrtonosná past pět v Rusku.
"Smrtonosná pasti, jsi bezva. Hlavně jak byl ten chlápek na té střeše.."
Může se samozřejmě stát, že exteriéry natočili za dva týdny a interiéry bylo levnější nasnímat už doma, takže to možné je, ale nechtělo se mi věřit. Dumal jsem, ale pak mi to vysvětlil článek v novinách, že se začne až v dubnu, takže tvůrci pasti jako další z mnoha posunuli termín.
To se teď ve světě běžně stává, že to co by stát se mělo, se nestane. Možná, že žádný osud není, a když něco poseru, je to moje chyba, a ne nějakého předepsaného kódu.
Přemýšlím, na co se mám soustředit dřív; jestli mě odkopne žena, nebo začne válka, nebo to do Země napálí asteroid. Dobře, asteroid mě mine, ale pořád tady mám tu válku. Dobře, tak se tedy politici domluví, ale pořád se mi nechce domů. Co je z toho ve finále největší problém? Vojáci pod barákem, nebo družka zamknutá na šest západů.
Nejlepší je mít při katastrofě někoho po boku, protože Clooney řekl: "V těch nejlepších a nejšťastnějších momentech svého života - byl jsi sám?"
"Ne, ale pamatujete se, jak jsme za starých časů solívali topinky se sádlem?"
Momentálně jsem závislý na internetovém poolu - to je první krok k tomu se té závislosti zbavit; problém ale je, že nechci. Jmenuji se Michal a nechci se zbavit své závislosti na poolu, protože mě činí veselejším i když prohrávám, a to se mi nestavá zrovna běžně. Nestává se mi to vůbec.
Protože cokoliv se stane, se stává proto, abych si z toho něco vzal, nebo mě to na něco připravilo. Tak jako jsem hrával zoopaloola, nebo jak bylo to jméno, což byla dětinská hra, ve které jsem musel dostat všechny svoje žehličky do rohu hřiště a hodit je tak do vody. Žádná liga, jen náhodné zápasy s náhodnými lidmi, jako byl člen pobřežní stráže z jedné bulharské pláže, se kterým jsem kecal dvě hodiny a nechával se od něj porážet, a zjistil jsem, že nenosí žluté ponožky a jeho syn je docela dobrý ve fotbalu. A za dva týdny ze mě jedna holka při stejné hře tahala icq číslo, abychom si zase mohli někdy pokecat, a s tou stejnou holkou teď večeřím a někdy i snídám. A tak hraju pool, kde mě jeden člověk z Argentiny poslal do prdele, protože jsem nad ním vyhrál. A tak hraju pool, nebo zoopaloola, nebo kostky, a říkám si, že kdyby mi to nemělo nic přinést, tak bych to určitě nedělal. Nějak to prostě vím. Takže...
"Vejděte, vejděte bez zdráhání. Nedejte se odstrašiti chladem, jež pociťujete. Abbé a Major označili dnes koupel za vlahou."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama