Velikonoce

15. dubna 2012 v 19:08 | Milllhause |  Bulharské dny
Docela jsem na to teď kašlal. Ale to jenom proto, že hodně (ale opravdu moc) přemýšlím a soustředím se na jiné věci, jako je práce, kde mě ani po třech týdnech nevyhodili, a tak doufám, že tam ještě nějaký pátek zůstanu. Ani to nezaklepu, aby bylo vidět, že se soustředím na sebe, protože když se člověk soustředí na sebe a nikdy neztratí ponožku do páru, tak to dotáhne daleko. Momentálně mi ve skříni pláče jenom jedna, jejížto sestru spolkla pračka.
Hodně čtu různé konvence o mezinárodní přepravě. Píše se v nich o různých ustanoveních ohledně mezinárodní dopravy, a v každé větě je dáno několik možností, jak by se věci mohly vyvinout, a kolik místa je dáno improvizaci, protože ono to v tom životě někdy bývá trochu jinak, než jak úředník předpokládal.
Takže máme jasně daná pravidla, jak se chovat v případě, že se něco stane, a dokonce i v případech, kdy se nestane vůbec nic. Sepsali to asi před šedesáti lety, a moc se toho v té úmluvě za celou dobu nezměnilo, protože nebylo třeba. Ale zato v Bulharsku se před pár lety změnil zákon ohledně kouření v restauracích. Tehdy si řekli, že oddělí místa pro kuřáky a nekuřáky, kterých je hodně málo (a to jsem připočetl i sebe).
Včera jsme tady měli jednu takovou kouřový dýchanek, a jedna z přítelkyň oslavence mi řekla, že od 1. června se tady nesmí kouřit v restauracích vůbec.
"Jak vůbec," ptám se.
"No prostě už nesmíš hulit v hospodě.." odpověděla a potáhla si z cigarety. To mně jako nekuřáka a milovníka svobodných rozhodnutí bez předsudků pěkně štve, protože pokud bych si chtěl z nějakého prapodivného důvodu postavit Pivní kuřárnu pro pokročilé, tak nemůžu, a to jsme tady ještě pořád v demokratické zemi. Jenže je to spíše demokritické, jak si povzdechli další účastníci banketu. Je to demo, a nechci vidět plnou verzi. Cha cha.
Taťka říká:"Postavím si hospodu, kde prostě musíš kouřit. Ne? Ty nechceš zapálit, kurva? Rub, tu máš ránu mezi oči a vypadni. Tady prostě hulit BUDEŠ!"
Máme tady velikonoce; v Řecku, Rumunsku a tady u nás jsou letos o týden později a nikdo neví proč. Nebo mi to nikdo aspoň neřekl. Zkoušel jsem to najít, ale google mlčí, nebere hovory. Jediné co jsem našel je, že Isaac Newton se jednu dobu hodně zaobíral počty, kdy skonal Ježíš, a nakonec z toho byla tři data. Buď se tak mělo stát v pátek 7. dubna 30, nebo 3. dubna 33, nebo 23. dubna 34; sám Isaac věřil nejvíc poslední možnosti.
Na velikonoční pondělí, se tady lidé navzájem nemlátí, hlavně se tu jí a pije. Svátek je navíc už v pátek, a skoro všichni jej dodržují. Traduje se totiž, že kdo pracuje v onen pátek před Velikonocemi, tak chce, aby jeho šéf umřel. Včera v noci pak byly kostely o půlnoci plné lidí, což je další rozšířená tradice, která se tady dodržuje. V kostele se v tu chvíli střetnou mladí teenageři s místními starci. Nikdy se neptám lidí na víru, ale ateistu jsem tady viděl jen v zrcadle.
Včera v noci to taky bylo už sto let, co Titanic narazil; nejdřív do ledu, pak do dna. O Velikonocích se tady nepletou pomlázky a nikdo nechodí za holkama, aby je ztřískal a vysomroval tak kapku slivovice nebo kousek čokolády. Jen se tady nabarví vejce na červeno, modro nebo třeba zeleno. Baba Cece to dělá tak, že koupí jeden džus v prášku, rozmíchá jej ve dvou litrech vody a vejce pak do té vody položí. Jeden sáček s džusem v prášku mi dala, ale mám strach to vypít. My tady pijeme pomerančové džusy, které jsou chutí minimálně stejně skvělé jako Fanta, jen s tím rozdílem, že tři litry stojí asi čtrnáct korun.
Ta nabarvená vejce se pak tlučou o sebe, a komu to vejce nekřupne, nebo komu vydrží jeho vejce nejvíce ťukanců o vajíčka ostatních, ten má zdravější vejce. To je všechno. Myslel jsem, že jde o nějakou mytologii a tak, ale jde jen o to, kdo si vybere silnější vejce. Lidi si pak navzájem volají a říkají:"христос воскресе (kristos voskrese)," tedy Kristus vstal z mrtvých. Vy na to odpovíte:"наистина воскресе (naistina voskrese)." To znamená souhlas, opravdu vstal.
Mamka každý rok připravuje unikální pochutinu zvanou Plecovnik. Je to takové těsto, ve kterém je zapečená klobása a uzené, a jak jednou zkusíte, nechcete přestat. Tady se peče (nebo taky kupuje; záleží na rodině a postavení) Kozonak. Můžu sníst jen málo, protože je to sladší než naše sladké vánočky. Oni jsou tady vůbec nějak švihlí přes cukr, sladí si i kakao, nebo ovocný čaj, do kterého bez hnutí brvy vloží tři lžičky medu. Krom Kozonaku se připravuje i velikonoční salát, který sestává z nakrájené hlávky zelí, nakrájeného vajíčka na tvrdo a salátové okurky; dochucuje se solí, olejem a octem.
Jinak já nesladím. Jen si do černého čaje vhodím jednu kostku cukru a kapku citronu.

Tak to bylo všechno. A děkuji Vám, věrným čtenářům, za pravidelné návštěvy.
 


Komentáře

1 Sharee Sharee | 17. dubna 2012 v 20:46 | Reagovat

Makil, jsi podle mého na špatné stopě - žádná pračka, ale lichožrout! A to je, panečku, jinačí protivník. To já bych mohla povídat. Jestli přijdeš na nějakou fintu, jak na něj, tak se doufám podělíš!

Co se těch vašich Velikonoc týče, zkus se strejdy googla optat na "pravoslavné Velikonoce", třeba ti to zvedne...:-)

A fajné to tu máš, poslední dobou jeden z mála zpravodajských serverů, co se dá číst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama