Chvění

23. května 2012 v 6:31 | Milllhause |  Bulharské dny
Teda řeknu Vám, že naposledy jsem se tak chvěl před mou první cestou do hospody, což je výlet, na který si fakt pamatuju. Ještě než jsem vyrazil, napsal jsem si úvahu pro vlastní potřebu Jít či nejít. Snažil jsem v ní probrat veškeré plusy a minusy a dopady na můj psychologický rozvoj. Taky jsem zabýval otázkami skrytých klíčů v pozvánce - dostal jsem ji zničehonic.
Jeden kluk ze třídy mi řekl ať dojdu na pivo, já nakonec došel, nikdo tam nebyl, tak jsеm se otočil a plný zmatku v mladistvé duši nasednul na tramvaj domů. Dneska bych si tam dal aspoň pivo, za tu námahu.
Chvěl jsem se dneska v noci, s postelí a ložnicí, a říkám si, že ve dne jsem se snad nikdy nechvěl. I když je v noci všechno stejné jako ve dne, nevím proč se chvěji vždycky zrovna v noci. Na pohádky už nějaký ten týden nevěřím. Na zemětřesení jsem ale věřil, aniž bych ho zažil. Jednou v Ostravě snad někdo špatně bouchnul v dole do stěny a Ostrava se zatřásla spolu s Karvinou, ale jen tak, jako když vidíme něco, co nás dojme a tělem člověku projede takový mráz. Trvá to tak dvě vteřiny. Nic to nebylo, nikdo nebyl ohrožen, v dřevěných rámech starého domu to jemně zavrzalo a bylo po všem.
Naposledy se Richter významněji vplížil pod Bulharsko před třemi lety, kdy lidi museli vylézt ven z ložnic, ale stejně jako dnes se naštěstí nikomu nic nestalo, když nepočítám omítky a prasklé okenní tabule. Hold 5,9 richterovic škály - to je marné. Zmar nad zmar se tady odehrál v roce 1977, kdy spodní desky o sebe třely tak moc, až to nezvládlo na tisícovku lidí. A jedno z největších zemětřesení v historii USA, to ze San Francisca z roku 1906, začalo taky v noci, nebo teda brzo ráno, ať nežeru. V pět. To je brzo a bylo to v dubnu, takže určitě byla tma, a proto se snad můžeme shodnout na noci.
"Tedy, možná že je tma. Ale já ji nevidím.."
O čem jsem ještě nepsal, ale o čem by se psát mělo, je nacismus v bulharských ulicích. Jsou poseté těmi zatracenými kříži, od autobusu přes zastávky po všechno. Ani jednou jsem neviděl nikoho to rýsovat, ale i kdyby, tak by šlo maximálně o porušování cizího majetku. Ono to tady totiž není tak horké jako v Česku, kde se za cokoliv spojené s nacismem setkáte s policajtem. Před Chrámem Alexandra Něvského je takový malý milý trh. Na něm se prodává co tak lidi vyrobí, namalují, nebo najdou na půdách. V té poslední kategorii je nejvíce věcí spojených s druhou světovou válkou. Přilby, kabáty, dalekohledy, nádobí, lžičky, nože, gramofony - na všem je ten známý klikyhák.
Jednou jsem uklízel takový starý barák, který se měl proměnit v penzion, a na půdě jsme tam s kolegou našli obraz Stalina přetažený černou páskou. Takže tak 50 let starý, odhozený a zapomenutý. Už jsme se viděli na nové soukromé jachtě, protože jsme si - nebo já určitě - byli jistí, že z toho se určitě něco vytříská. Nakonec z toho nebyla ani Penny, ani Amy.
Bulhaři byli pokaždé ve válce zajedno s Německem; týmem, který pokaždé skončil druhý. V osmašedesátém pak byli jednou z těch pěti stran, odkud přijely tanky. To jsem si četl, ještě než jsem tady jel, a pak jsem uviděl ty zástupy křížů. Řekli mi, že tady je jedna strana, která se jmenuje ATAKA a ta oficiálně prohlašuje, ať odsud vypadnou Turci, Cikáni, Černoši a všichni kdož hanobí bílou rasu. Možná proto, že jsou tady všichni těmi Turky už unavení, a cikány teda taky, tak je možné, že jsou dokonce v parlamentu a mají i nějaké hlasy.
Je to zvláštní, že lidi jsou tu přitom tak přátelští a usměvaví a otevření. Mají rádi jídlo a pití, takže snídají pivo se steakem, a stěžují si pak na problémy s cholesterolem. V Bulharsku je levné volání, asi protože nýbrž avšak všelijak bulhaři telefonují více než jakýkoliv další živočišný druh. Všichni pijou kafe, a 80% země kouří, ba co - hulí. Téměř neříkají děkuji, ani prosím, ale jsou srdeční - ať se to může zdát nemožné. A i když jsou momentálně v takové náladě, že všechno jde do vole prdele, a nikdy tak zle ještě nebylo, tak ta horká krev a chuť roztříštit vesmír tou sekundou nasranosti, kdy by člověk i zabil, ta tu zůstala.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama