Co jsem se naučil

26. května 2012 v 21:03 | Milllhause |  Bulharské dny
Co jsem dospělý, tak mi moc věcí nevychází podle plánu. Ale zase vyjdou jiné věci, ve které jsem doufal jen ve skrytu duše. Žití se ženou se praktikuje údajně jen z toho důvodu, že tak činí většina ostatních člověků; mužů či žen - jsem moderní. Ale je to dobré. Takové praktické. Jsem v tom přesně devět měsíců, tedy dobu, po které už většina vrhne. Já se však držím, vesele a s úsměvem. Je sobota večer, a já sedím v pohovce a píšu, co mi tak přijde na jazyk. Družka odjela pracovně do Burgasu a tak jsme tu sami s Magi, která se dívá na televizi. Dávají kresleného Batmana. Malá Magi prodělala radikální změnu v životě; začala ji nudit Baby TV a hned skočila na Cartoon network a Scooby doo a Batmana, který likviduje ve svém bouráku a za zvuků optimisticky znějícího saxofonu a trumpety zločince Gothamu. Docela síla. Já jsem od Jů a Hele přeskočil nejdřív na Disneyho, pak na Bugse Bunnyho a až pak na komiksové hrdiny. Zkoušel jsem to na ní s Patem a Matem, ale řekla mi jen (citace):"Až ti skončí ty srandičky, pusť mi prosímtě Batmana."
Taky jsme byli v divadle. Byla to dětská hra o malém slůněti, které nic na světě nechápalo a během hodinové produkce položilo otázku Proč odhadem na sedmsetkrát. Oblouk příběhu spisovatel vyřešil tím, že na začátku měl slon malý nos, a na konci už velký - vytáhnul mu ho krokodýl, co ho chtěl původně sežrat. Děcka šuměla celé představení, ale Magi se držela, za což ji dík. Matka od družky, se kterou jsme tam byli, mi řekla, že do toho divadla chodila ještě jako dítě, a že změny v interiéru přes veškeré snahy nenachází.
Naučil jsem se už dávno, že ne všechny divadelní hry jsou dlouhé a nudné. Některé jsou dobré, že si na ně někdy i vzpomenu. V divadle jsem coby mládežník byl jen jednou v Bezruči v Ostravě, a jediné co si pamatuju, že jedna postava druhé říkala - a teď budu citovat:"Hrb-hrob." To je všechno. Divadlo mě proto moc neoslovilo. Ale jednou jsem to řekl na vyšší odborné kamarádovi, který nebyl vůbec hloupý chlapec - byl z Prahy, a ten se s tím nesmířil. Tak jsem teda přijel do Prahy a šli jsme do divadla. Bylo to drama a hrála tam Jana Krausová, která ale bohužel skoro nemluvila, protože hrála psychicky zničenou ženu skladatele, který zaučoval a posléze snad i obšťastňoval nějaké studentky při hře na klavír. Opět si pamataju jen kusé momenty. Ten jediný vtipný a dobrý přišel pět vteřin před přestávkou. Jednomu herci zazvonil mobil.
"Haló. No na divadle vole, hraju. Počkej - prosím vás," řekl už divákům. "To bude na dlouho, dáme si přestávku," a pokračoval v hovoru. Myslím že doopravdy mu nikdo nevolal, ale sranda to byla. Ve foajé jsme pili pomerančový džus, a já měl strach říct, že mě ta hra strašně sere, až se kolegové projevili v tomtéž smyslu, tak se mi ulevilo, že nejsem až takový barbar bez vkusu.
No a pak, co jsem šel do divadla, tak jsem se vždycky trefil. Naučil jsem se vybírat, na co jít. Jednou už jsem trefil i drama, ale to bylo o korespondenci Voskovce a Wericha (jmenovalo se to Korespondence Voskovec-Werich), které mám rád a zajímám se o ně, a to mě teda hodně vzalo. I ty lidi okolo, co brečeli a nechali potleskem herce se vrátit na desetkrát. Možná to ještě hrajou, v Brně, v Redutě.
A Magi se naučila myslet politicky. Uvědomuji si teď, že jsem vlastně kecal. Pohádky jako je Bambi, Sněhurka, Petr pan nebo Pocahontas zná zpaměti. Rok si nestříhala vlasy, protože je bezpodmínečně musela mít jako Rapunzel. Dneska jsem ji po divadle nechal na odpoledne u babičky, která neváhala a ostříhala ji. Myslel jsem, že mě první večer s Magi o samotě čeká o kyselé příchuti, ale Magi s účesem jenom machruje. Má ho jako francouzské herečky ze třicátých let - na mikádo. Vidím ji před očima, jak válí kankán a foxtrot, a nepřestává se usmívat od ucha k uchu.
"Vždyť jsi chtěla mít vlasy jako Rapunzel," zkouším ji. A tu jsem pochopil geniální myšlení čtyřletého dítěte.
"Mám je jako ona. Nepamatuješ si snad konec?" dorazila mě. Konec, kde byla Rapunzel ostříhaná si pamatuju. Protože má Magi hnědý vlas, vyřešila tak tím i tu barvu.
Taková byla jedenadvacátá sobota tohoto roku, v deštivé Sofii.
 


Komentáře

1 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 19. srpna 2015 v 11:17 | Reagovat

DOBŘE TI TO PÍŠE...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama