Co z těla vychází, rozkoš provází

22. června 2012 v 23:06 | Milllhause |  Bulharské dny
Poklidil jsem hovna z balkónu (pět kousků), jejich tvůrce mi oddychuje pod nohama, a němci to dali na tři jedna. Co se ale tak děje, že nepřihazuju texty, které každému inteligentnímu čtenáři chybí.
Do otevřené lebky nasypal jsem si nové informace z nové práce, kterou jsem opět prohodil. Už zase. A nesetkal jsem se s prezidentem. Už zase. Mám za sebou úspěšně ukončený dvoutýdenní trénink, o kterém nemůžu mluvit. Ne že bych Vás musel zabít, ale prostě se mi nechce. Myslím, že dobře to popsat, musel bych o tom zase dva týdny mluvit.
Jeden by mohl říct, že tento rok připomínám dobře naladěnou kozu skotačící po poli, kdy přeskakuju z jednoho povolání na druhé. Ale když člověk něčemu věří, měl by to zkusit, to si myslím. Nebo jinak - neměl by to zkusit, ale měl by se do toho zažrat jako se pes umí zažrat do povalující se papuče, nehledě na to, že ji mám ještě na noze.
Čtyři jedna a jeden sen řeků je u konce. Až když jsem na stadionu viděl Merkelovou mi došlo, jak politický nádech by ten zápas mohl mít, kdyby se však fotbal týkal politiky, což je úplně mimo mísu. Řekové pláčou.
Pes Haski má naběhat něco okolo 70ti kilometrů týdně. To mi připomíná, že už se pět let chystám začít cvičit. To už je skoro hotová věc, a tak se mi možná naskytla motivace. Řekové pějí a neztrácejí dobrou náladu. Náladu ztrácí štěně hned potom, co se před ním zavřu v pokoji, kde jsem momentálně v separaci. Veterinářka řekla, že se chová jako primadona, že ji nemáme rozmazlovat, tu štěně. Chtěl jsem Pierce Brosnana, mopse Pierce Brosnana. Volal bych na něj Pierci, a Brosnane, pokud by šla kolem fena. Jenomže psa si nevybereš.
Trénink v nové firmě jsem absolvoval s dvěma mladými rumuny. Já jsem taky mladý. Oni mi ukázali, že jedenadvacáté století se nezdá být, čím se mi zdálo. Snad nebudu příliš cynický a ironický, což se říká, že jsem, ale slyšel jsem, že ambasády existují, aby zajišťovali jakousi podporu lidem, kteří žijí v cizí zemi a dostanou se do problému. Samozřejmě jde i o propagaci země, ale hlavně by taková průměrná (rumunská) ambasáda měla sloužit rumunům, ať už je usídlená kdekoliv. Protože jsme před počátkem práce potřebovali výpis rejstříku trestů, zašli teda rumuni na ambasádu pro výpis. Mimochodem na české ambasádě v Sofii to stojí 15 leva a trvá to asi patnáct minut.
Na rumunské ambasádě to trvá měsíc až tři a stojí to čtyřicet leva, protože se to prý posílá poštou. "Tři měsíce? Jestli ten pošťák chodí pěšky, tak je tu za týden!" opáčili a nakonec museli jet do Rumunska pro něco, co v dnešním malém světě a propojené síti jde poslat pakety plném jedniček a nul.
Když jsem si tady zařizoval legitku, tak mi ta úřednice řekla, že mám nahlášenou ztracenou občanku.
"To je blbost," říkám. "Jenom jsem si občanku měnil ohledně adresy, a ještě si ji nevyzvednul," doplnil jsem pečlivě, ale ona zavrtěla hlavou, že systém nikdy nelže a trvala na tom, že jsem ztratil občanku.
"2007," dodala. Vzpomněl jsem si v té chvíli, že jsem v prosinci léta páně 2007 ztratil v Praze občanku a od půlek ke krku mi projelo takové svědění. Poprvé v životě jsem se začínal zajímat o to, co o mě ví vláda. Proč na úřadě v Sofii mají záznam o tom, že jsem před pěti lety ztratil v jiném státě občanku? A pokud si tedy takhle důmyslně propojily mašiny, proč člověk z Brašova nemůže v Sofii (500 km daleko) zažádat o jeden papír?
Tak jsme ve vyspělém systému nebo ne? Nad tím jsem se zamyslel, ale nic jsem nevymyslel. A tak koukám na fotbal, doufám, že štěně (my máme štěně) nedostane chuť ještě zatlačit ve slabinách a lehnu si.
Abych to doplnil, tak teď dělám pro casino, takže se mi konečně zúročí ty prosezené hodiny před Dannyho parťáky, De Nirovými gangstery a dalšími nadšenci.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama