Šel jsem si zahrát fotbal

31. července 2012 v 21:06 | Milllhause |  Bulharské dny
Šel jsem si zahrát fotbal. V kolektivních sportech jsem nikdy nevynikal (nevynikal jsi ani v singlu), ale chtěl jsem se zbavit toho podvědomí, že hniju doma a k ničemu se nemám. Dostavil jsem se podle domluvy na parkoviště za Shelku, tam jsem přesedl k Neumarovi a dojeli jsme do haly. S botami do haly vstoupil jsem na trávu. Kluci - tedy kolegové - ještě čekali před halou, ale já už vešel dovnitř, kde se ostatní rozvičovali a křičeli na sebe. Bez zdráhání jsem vešel před branku a vedle ní si odhodil bagáž s limonádou. Když jsem vyšel ven, zjistil jsem, že se nejednalo o rozcvičku, ale o předzápas cizích lidí, kterým nějaký člověk začal pochodovat po hřišti a pronášet Zdrasti na potkání.
Odbilo půl jedenácté večer bulharského času, když jsem byl bez jakéhokoliv přemýšlení přiřazen ke žlutým; to jméno jsem zvolil na základě rozlišovacích dresů. V útoku protivníka se to hemžilo několika známými dresy, ale nejvíce mě zaujaly ty z toho španělského Realu. Říkal jsem si, že si tím dodávají sebevědomí, ale doopravdy to hrát neumí.
Zápas začal výkopem protivníka. Po pěti minutách běhu se mi vloudila do mozku myšlenka, že jsem možná udělal chybu. Nohy mi ztvrdly, a navíc se ukázalo, že jsem s přibývajícími léty ztratil na ohebnosti a zcela jsem ztratil pojem o slovech reflex a předpoklad. Jakmile na mě šel pas, odrazil se ode mě a pokračoval svou cestou.
Po chvíli na mě pasy zcela přestaly chodit a já se pouze nabízel. Vývoj zápasu byl podle mého dost atraktivní. V patnácté minutě jsme prohrávali už dva nula, ale kdo si pamatuje na zápas Česko-Portugalsko z Eura 2004, nemůže být zneklidněný.
Nejdříve tým žlutých po krásné akci, která sice zaváněla ofsidem, snižíl, ale po chvíli opět prohrával o dva góly. Nezkušený obránce a fotbalista vůbec - tedy já - si nepohlídal pravého útočníka a nechal se snadno obejít. Psala se asi třicátá minuta a zápas se zdál být ztracen. V té chvíli nám zranili Neumara, který se ale zachoval jako chlap a zápas přesto odbelhal. Dokonce mi v sedmdesáté minutě poslal jednu přihrávku.
Nejhoršího fotbalistu na hřišti v té chvíli při jedné z obranných tečí srazil k zemi protivníkův záložník a já ztratil na chvíli dech. Chtíc si zachovat tvář jsem se okamžitě postavil a přikývl zdi, že jsem v pořádku. V té chvíli, ač se mohlo zdát, že tým je na dně, jsme se začali zvedat. Heslem všichni za jednoho a žádně pasy na mě, jsme se do nich vrhnuli. Po několika mých úspěšných zastaveních útoků a nasazeních jeslí protivníkovi se několik spoluhráčů slitovalo a začalo mě vyhledávat v davu Realu.
Blížila se šedesátá minuta a stav byl čtyři čtyři. Pochopil jsem, že se nehraje pouze hodinu, ale že mne čeká dalších třicet minut. Pocit sklíčenosti jsem vmístil do rány, která minula branku o čtyři metry. Útok střídal útok, skluz skluz, štěrk v botě, zpocená víčka a uši. Nevím, jestli můžu, nebo nemůžu. Tělo se mnou nekomunikuje. Takhle jsem neběhal asi pět let, a začínám to pociťovat. Je mi to jedno, přijímám přihrávku a ocitám se před brankářem. Vypálil jsem na bránu a po tyčce z úvodních minut trefuji tentokrát břevno. Míč se ke mně vrací, a míří ke mně i brankář, zatímco zvažuji situaci. Brankář na mě řve HHHHUUUuuuuuuaaaAAAAA, já ale nezmatkuji a opírám se do míče hlavou. Míč jsem vsítil do brány a zvyšil vedení. Spoluhráči mi zatleskali a já se vrátil s výrazem ve tváři Udělal jsem to pro tým k brance, abych se pokusil bránit útoku Realu. Byla to moje první úspěšná hlavička v životě.
Najednou jsem zaslechnul Pět minut!, spatřil hodiny s nulami po celé své šíři a pocítil se šťastný, že to mám za sebou a ještě stojím na nohou. 90 minut a ještě jsem vnímal okolí.
Po zápase jsem se nechal zavézt na Shelku, kde jsem si přesednul do auta. Zpocený jako prase jsem vytáhnul z bagážníku brýle a nastartoval auto. Půlnoční ztichlou Sofií jsem si to pádil domů a i když jsem neměl ponětí, jak zápas skončil a už vůbec jsem nemyslel na to, že se zítra ani nepostavím, cítil jsem se vskutku vítězně.
Od včerejška tedy razím heslo Vzhůru na fotbal.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama