Srpen 2012

Třistapětašedesát

28. srpna 2012 v 18:46 | Milllhause |  Bulharské dny
Tak už je to rok, co jsem se přestěhoval mezi bulhary. První rok vzal za své 24.08.2012, ale došlo mi to až den po výročí, ale to nevadí. Stejně jsem to neslavil. Takže co se tak přihodilo.

Ve chvílích, kdy jsem putoval do Bulharska a ve Vídni nasedával do letadla, postávali libyjští povstalci a havaroval Sojuz.

Ve chvílích, kdy jsem v září nastoupil na první místo v první firmě, zakázalo evropské vedení prodej 50 wattových žárovek v Evropské Unii. Den před prvním textem na blogu zahynuli hokejisté Jaroslavi při letecké nehodě. Z práce mě tehdy vezla tchýně k doktorovi na preventivní prohlídku. Jen se na mě podíval, a napsal, že jsem naprosto zdravý.

V pátek 20.října dopadli Kaddáffího. Umírá v rukou povstalců po několika hodinách. 11 dní na to se uveřejnilo, že na světě žije 7 miliard lidí. Ve stejný den zemřel Bořivoj Navrátil, neboli knoflíkář.

V listopadu se nestalo vůbec nic.

Prosinec. Dva dny po tom, co jsem já opustil první bulharskou firmu, opustili Američani Irák a Václav Havel Zemi. Silvestr byl podruhé v řadě oslaven hodinu před Českou republikou tady v Sofii, za společnosti pěti česky mluvících.

V lednu ztroskotala Concordia za přispění kapitána, který chtěl kvůli kamarádovi projet blízko břehu a 16.letá nizozemka Laura Dekkerová obeplula svět v rekordním čase, který ale nebyl zapsán mezi rekordy. Zemřela Etta James; podle časopisu Rolling Stone držitelka 22. nejlepšího hlasu historie.

V únoru se odvisílal 500. díl Simpsonů a zemřela Whitney Houston.

V březnu uběhlo 100 let od potopení Titanicu. Našel jsem si konečně práci. Hned na to si ji našla družka.

V dubnu zahájili soud s Breivikem.

V květnu Putin vyhrál prezidentské volby. Zase. A já jsem změnil práci. Zase.

V červnu jsme si pořídili psa. Už poslouchá. Když chce.

V červenci jsem měl narozeniny.

V srpnu byla olympiáda, NASA posadila na Mars vozítko a Breivik dostal 21 let.

Za celou tu dobu se nenarodil nikdo slavný, pokud nepočítáme děti slavných, které ale doopravdy stejně nikoho nezajímají.
Oscara a spoustu dalšího vyhrál Umělec. Skoro bych řekl, že právem. Během tohoto roku se propíralo členství některých akademiků. Překvapilo mě a spoustu dalších flmových fanoušků asi taky, že spousta členů akademie s filmem nemá vůbec nic společného. Jen jsou v radě, protože kdysi byli rodinými příslušníky někoho z byznysu. A pravidla či členství se za celou dobu nezměnila. Podle toho to taky někdy vypadá.

Dodatek: Chtěl jsem něco napsat k jinému textu, ale napíšu to tady. Alespoň to bude vypadat delší, protože co je delší, lidé podvědomě chápou jako lepší. Nebo nudnější.
Že Sinead O'Conner v listopadu 92 roztrhala v televizi fotku papeže, ví skoro každý. Stalo se to v pořadu Saturday Night Live. Zpívala a když se v textu dostala ke slovu Zlo, fotku před kamerou roztrhala. Poté ji hodila do kamery.
Hned v dalším vydání byl hostem pořadu Joe Pesci. Fotku papeže, jako omluvu publiku, složil. Poté před kameru vytáhnul fotku O'Conner a roztrhal ji za velkého potlesku publika. Zmínil ještě, že být to jeho pořad, dostala by Sinead dělovku.

Každopádně všemu zmíněnému je konec. Jede se dál.

Action brothers

26. srpna 2012 v 7:15 | Milllhause |  Film
Tento text neobsahuje žádné informace, které by jste nemohli vyčíst jinde. Jsou jen na jednom místě.

John McTiernan v roce 88 změnil svět akčního filmu. Do té doby byli diváci zvyklí jen na svaly a nepřekonatelné schopnosti borců, kteří byli sice tvrdí a pro jednoho bližního mohli vyhodit do povětří ostrov za kombinace pár ručních granátů a polívky, ale přesto nebyli z kamene. Sám McTiernan v roce 87 vsadil Schwarzennegera do džungle a natočil Predátora. Ten mu otevřel dveře.
O rok později McTiernan natočil Smrtonosnou past a obsadil do ní jakéhosi Willise; toho vtipálka z Moonlighting. Posadil ho docela klasicky proti přesile na jedno místo, ze kterého nebylo úniku, ale tentokrát si padouši nešli pro hlavního hrdinu. Hrdina se ocitnul ve špatnou dobu na nesprávném místě. Obyčejný člověk musel vykonat něco neobyčejného. To byla první změna v přístupu a pak se stalo ještě něco. Ve druhé polovině filmu hrdina s řeznými ránami na nohou plakal do telefonu a stal se z něj člověk z masa a kostí.
Za kamerou tehdy stál Jan De Bont, pětačtyřicetiletý kameraman, který už měl za sebou něco přes deset filmů - například Černý déšť či Cujo; film o pejskovi.
McTiernan si vybral holanďana De Bonta i pro svůj další film Hon na ponorku. První to film o agentovi CIA Jacku Ryanovi. Akční postava, která je pravým opakem svaly oplácaných borců s bezbolestnými za pasem. Postava z knížek Toma Clancyho byl prostý a nadmíru inteligentní kravaťák. Takové postavy se pomalu stávaly doménou Harrisona Forda, tedy správní muži, kteří dokážou překvapit sami sebe v neobvyklých situacích. Ford ale nabídku na roli Ryana odmítnul a dostal ji Alec Baldwin, který ve filmu čelil Seanu Connerymu coby ruskému kapitánovi ponorky, který se zajímá o USA úplně jinak, než byli Američané od Rusů do té doby zvyklí.
McTiernan tedy natočil film, kde nejenže zůstal u prototypu hrdiny ze Smrtonosné pasti, ale navíc přidal hlavnímu padouchovi dost lidský motiv.
Jan De Bont se v té době už připravoval na své první režijní počiny. Ještě nasnímal mimojiné Smrtonosnou zbraň 3, kde se učil řemeslu od Richarda Donnera, nebo naopak Základní Instinkt.
Pro svůj první film si vybral už spolehlivý typ hrdiny - obyčejného člověka, který se ocitnul v nebezpečné situaci. Člověka a hlavního hrdinu hrála Sandra Bullock, která řídila nezvladatelný autobus a snažila se za pomoci Keanu Reevese zachránit sebe i cestující. Jmenovalo se to Nebezpečná rychlost, jedna z klasik 90.let. O dva roky později pak natočil Twister a pokračoval v typu akčního filmu, který McTiernan pomohl nastartovat. Tentokrát se ale obyčejní lidé nebili s padouchy, ale s přírodou. Přicházela vlna katastrofických filmů.
McTiernan se v tom roce 95 po velkém zaváhání s Posledním akčním hrdinou vrátil tam, kde začal a natočil Smrtonosnou past 3, kterou vzkřísil po nepříliš úspěšné dvojce. Tu měl na starosti jakýsi Renny Harlin, režisér spíše béčkových produktů.
Pro McTiernana i De Bonta to znamenalo rozloučení se s první ligou. Než si k nim ale řekneme více, pojďme ještě k jednomu jménu, které té době producenti vyhledávali.

Jmenuje se Andrew Davis, a i když Vám jméno třeba nic neřekne, znáte ho dost dobře. Snad protože je z Chicaga, byl jeho první film o muzice. V tom dalším se pustil do slasher hororu, a ve třetím si zkusil konečně akční film a to se samotným Chuckem Norrisem - byl z toho nezapomenutelný Zákon mlčení (mimochodem Norris tehdy za dva roky natočil šest filmů - včetně prvního Delta Force).
A pak se konečně pustil Davis do pořádné práce. Natočil film Nico a nechal poprvé mírně zasvítit Sharon Stone a zazářit Stevena Seagala. Zvolil si tedy typ hrdiny, který je pravda obyčejný člověk z lidu, ale s pevnou vůlí a neobvyklými hmatovými schopnostmi. Lidem se líbilo, že někdo na plátně může vyřídit celou bandu pašeráků, aniž by pořádně vystřelil z pistole. Film se samozřejmě odehrával v Chicagu, jako spousta dalších z Davisovy tvorby.
Po čtyřech letech se Davis se Stevenem dali zase dohromady a natočili největší Seagolovu pecku Přepadení v Pacifiku. Před Pacifikem se ze Seagala pomalu stával hvězda; natočil pár filmů postavených na stejném typu hrdiny (upřímně od něj nikdo nečekal charakterní roli třeba ovdovělého květináře), ale po roli námořníka, který s malou pomocí prsaté modelky vyřídí teroristy na palubě zasloužené válečné lodi, se z něj stala superhvězda.
Davis ale neusnul na vavřínech - už za rok totiž natočil film, za který je dodnes nejvíce ceněn, a který mu zajistil respekt. Možná je to náhoda, ale ve filmu měl hrdinu, který zajistil úspěch i předchozím dvěma režisérům a měl taky notnou dávku štěstí, protože mu toho hrdinu zahrál Harrison Ford. Možná tušíte - v roce 1993 natočil Andrew Davis Uprchlíka. Bombu v kinech - protože vznikl film, který byl akční, ale který byl opět v nečem nový. Vztah zlého a hodného byl rozmělněný. Postavy a vztahy mezi nimi nebyly tak černobílé jako v jiných filmech té doby.
Například:
Smrtonosná past - dobrý policajt vs. zlí teroristi/zloději.
Nebezpečná rychlost - dobrá řidička autobusu a správňačtí poldové vs. zlý terorista.
V Uprchlíkovi už bylo všechno jinak, a policistovi Tommy-Lee Jonese nestačilo domnělého padouch