Já věřím na blbce

18. září 2012 v 13:27 | Milllhause |  Bulharské dny
Na těch je nejhorší, že oproti vílám opravdu existují. Nejednou se člověku stane, že se o tom hmatatelně přesvědčí, když takovému obyčejnému blbci práská do úst.
První takový se mi v životě objevil ve druhé třídě a jmenoval se David. Rozbil mi hubu. Jednou ráno, když pršelo, jsme se měli sejít před školou s plavkami v aktovce. Věděl jsem, že si ten den zaplavu, ale nevěděl jsem, že se mi to povede už před školou, kde mě David za divokého povzbuzování třídy máchal v kaluži smíchané z bláta, dešťové vody a chcanek školníkova psa.
Je zvláštní, že se blbci v životě střídají skoro jako na štafetě - jakmile se jednoho zbavím, objeví se nový. Jako houba v lese. A vždycky si řeknu - tak teď teda tenhle. Tak se ukaž.
Blbci se mění ze spolužáků a prošlých kamarádů na šéfy a sousedy. I když mi jich životem už několik (a několik bylo opravdu slušných) prošlo, na svého prvního blbce si pořád pamatuju živě. Docela by mě zajímalo, co teď dělá. A kolik lidí považovalo za blbce mě, když jsem jim ztrpčoval život.
Nakonec to vypadá tak, že sobě všichni navzájem děláme průběžně blbce - je to taková skrytá vlastnost, která nás drží při zdravém rozumu; abychom se z toho nezjančili.
A abych to dohnal do absurdního důsledku, mohlo by to znamenat, že těm, co se nakonec zbláznili, blbci v životě chyběli.
 


Komentáře

1 Nikolas Nikolas | Web | 18. září 2012 v 13:49 | Reagovat

Originální pojetí tématu. :) Jo, blbci na rozdíl od víl existují a je jich vážně požehnaně... Jestli tě to uklidní, taky mám kolem sebe stále aspoň jednoho.

2 pribehygayu pribehygayu | Web | 18. září 2012 v 14:02 | Reagovat

to je vážně monstrózní, podívej se na můj blog

3 Terry:) Terry:) | 18. září 2012 v 14:27 | Reagovat

Tak to byl fakt hustej článek :D dobře napsané a nebylo to nudné ;) asi tvuj blog budu navštivovat častějc ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama