Brigády – vzpomínkový text bez pointy

21. října 2012 v 16:27 | Milllhause |  Bulharské dny
"Boucháš?"
"Prosím?"
"Holky. Boucháš holky?" zeptal se mě přívětivý cikán v oranžové kombinéze. Setkali jsme se na stavbě dálnice. On byl v Ostravě na montáži z Chomutova a o pauze se vedle mě postavil a představil se. Cítil jsem kořalku a on s úsměvem pokuřoval cigárko.
"Já holky nebiju," odpověděl jsem pyšně a podíval se mu do očí. Tipoval jsem ho na osmadvacet.
"Ale ne.. Jesli je šukáš?" upřesnil dotaz. "Když je budeš moc bouchat, ony si pak o tobě budou povídat," poradil mi. Vrátili jsme se hned nato do práce. Na stavbách, kde se jezdilo s autodopravou, se daly potkat zajímavé typy.

Dělal jsem taky závozníka šoférovi, který nedokázal zvládnout při couvání vlečku. Byli jsme v Jablunkově na stavbě jednoho mostu a dovezli jsme tam materiál. Cestou mi vykládal o životě a projetých kilometrech. Řekl mi, že je ženatý a přivydělává si s ženou na internetu, kde..
"..provozujeme live chat." Neřekl ale lajv čet, řekl live chat.
"Jo?"
"Kameru jsme si naistalovali v ložnici. Ale většinou jsme si stejně jenom tak pokecali s lidma, třeba s kovbojem z Texasu," vyprávěl, a mě zajímalo, jaký jazyk pro komunikaci zvolil. Trochu nesvůj jsem pak sledoval, jak po vyložení musel nacouvat zpátky, aby se mohl vytočit, ale vlečka se vždycky stočila jinak, než potřeboval. Popojel pět deset metrů napřed, a zkusil zacouvat znovu. Když ho vlečka znovu neposlechla, opět popojel dopředu.
10 metrů dopředu, pět nazpět. Takhle nakonec objel celou horu, až mě jeden z chlapců ze stavby musel převézt na parkoviště na opačné straně úpatí, kde jsem si přesedl a vypravili jsme se zpátky do Ostravy.

Protože se jezdilo na doly, znali se šoféři s horníky, a při dlouhých cestách v kabině náklaďáku mi vyprávěli jejich historky. Vždycky jsem si musel vzpomenout na Filipovského v Básnících a to, jak objednával v hospodě pivo.
"Jednou sme šli po šichtě domů a potkali jsme Frantu, který vychlastal okolo dvaceti piv za večer," povídali. "Říkám mu, poď s nama na pivo. On se ptá Na kolik dete?, tak říkáme Na tři, poď. On na to, že nepoleze do hospody na deset minut."
"Vole o vikendu sem se nadrbal v Porubě a jedu dom tramvajkou. Na Svinově se proberu a vidím, že tam mám spoj do centra, tak jsem vylezl z kabiny a vlezl do šaliny vepředu. Opřu se vole o okno, skoro usínám a vidím, že ta tramvaj stejně zatáčí. Vstávám a vidím, že jsme akorát přelezl z druhého vozu do prvního."
"Cigoši jsou nejlepší fachmani. Jednou jsem jel do práce a viděl jsem jak kopou tady na poli základy. Večer už svítili v kuchyni."

Vyhukaného mě na každé nové brigádě nejdříve testovali. Do Prahy jsem tehdy jel nočním přeplněným vlakem z Ostravy. Seděl jsem se sedmi chlapy v kupéčku a poslouchal zvuky otevíraných piv a zvuky, které proudily z těch chlapů.
"Udělej nám kafe. Sobě taky," řekli mi po ránu na stavbě, kde jsem přejel z nádraží.
"No, já kafe nepiju," řekl jsem.
"A kouříš?" zeptali se. Pyšně jsem odpověděl, že ne.
"Chlastáš? A kde je vůbec flaška? Si tu první den, ne!"
"Piju pivo," řekl jsem a začal se potit.
"To mě pomrdej, vole. To nám tu zas něco dali," řekl a nadechl se. "A co babu, máš? Šukáš aspoň?" zařval a celá stavba se ohlédla. Já jediný jsem se neohlédl a polknul jsem odpověď. Na tom to zpravidla končilo. Respekt v kanále.
Jakmile se rozneslo, že člověk, který jim denně nadává za to, že nedřou, je můj strejda, bylo vše v pohodě. Bez koupené flašky uložené v lednici na stavbě bych byl ale ztracený.

Ať už sem dělalo na černo, jako černý, nebo s černýma myšlenkama v hlavě, bylo dobře. Dokonce jsem znal kluka, který dělal na černo rozvody kabelů a jednou je šel tahat i na úřad práce.
Dobré bylo, že cokoliv se vydělalo, stejně hned nebo potom, skončilo v hospodě. Alkohol byl neustále přítomný.
Smutné bylo, že to tak pak i nějaký čas fungovalo, i když už jsem pracoval naplno, aniž bych si z těch brigád odnesl poučení.
A tím bych to ukončil.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama