Druhá stovka textů... vole

11. října 2012 v 16:04 | Milllhause |  Bulharské dny
V Bulharsku říkají krava, byk a vol. U nás se zase říká kráva, býk a vůl. A říká se Ty vole, jenomže to tady není možné. Nejednou mě malá Magi seřvala, že by tivole nerada ještě jednou slyšela. Nic sprostšího člověku říct nemůžete.
Ale naučil jsem se tady i jiné věci. Naučil jsem se třeba venčit psa a házet mu dřevěnou tyčku a někdy ho přemluvit, aby mi ji donesl. A naučil jsem se pravidelně psát, protože jakýsi Stephen King, což je člověk, který v Americe píše knížky, řekl, že aby se člověk stal spisovatelem, musí jednak pořád číst, ale hlavně musí pořád psát. Třebaže i kraviny. A protože první stovka textů byla pokořena, musím začít i tu druhou. Takže pojďme na to.

Jednou jsem seděl ve svém podkrovním pokoji a poslouchal jak za oknem hučí únorový vichr. Jediný pár bot byl děravý, ale říkal jsem si, že bych nevylezl ven, ani kdyby ty boty byly s kožíškem. Vstal jsem promrzlý a naštvaný z nedostatku slunce, který mě poctil bolestí ještě mladých kostí. Bylo mi jedenatřicet, přišel jsem o rodiče, a život mi připadal špatně nastartovaný.
Byl to únor plný sněhu, samoty a veselí všech ostatních lidí na světě. Vstal jsem z postele. Provedl jsem tak něco, co celý týden ne - tělo se mi hned na to zaplavilo adrenalinem. Pocítil jsem v té chvíli chuť, ať už na cokoliv. Chtěl jsem o sobě dát vědět. Svléknul jsem a zcvrklý se pozoroval ve špinavém zrcadle. Viděl jsem vystouplá žebra, bledou kůži a ptáka.
Vlezl jsem pod sprchu a všechnu špínu z garsonky nacpal do pytlů na odpadky. Pod kupou hader jsem našel mou lásku, na kterou jsem dávno zapomněl. Ani jsem si nevzpomínal, kdy jsem se do ní naposledy opřel a něco s ní vytvořil. Otevřel jsem skříň a na její podlaze našel kupu starých, zaprášených povídek, které jsem napsal před patnácti lety.
Sedl jsem si na židli, položil na stůl psací stroj a několik starých papírů. Papír jsem do stroje - mé lásky - vložil a napsal ledabyle první odstavec. Netušil jsem jak pokračovat. Kdesi v hlubokém vesmíru ke mně promlouvala myšlenka, že nikdy nic nedokážu a tento papír jsem popsal zbytečně.
Abych odehnal strach, napsal jsem další odstavec, ten se týkal jen popisu počasí a toho, co jsem ten den dělal. Zmínil jsem v něm, že jsem se nahý pozoroval v zrcadle, abych přesvědčil čtenáře, jak špatně na tom jsem.
Vždy, když jsem došel do bodu, kde jsem nevěděl jak pokračovat a který se tvářil jako slepá ulice, vyřešil jsem to tím, že jsem se s tím svěřil čtenáři. Jakmile jsem se s tím svěřil a napsal to, napsal jsem i to.
Motal jsem se v bludném kruhu a pomalu mi začalo docházet, že nemám co říct a co napsat. Odpraven sám sebou a přikován k psacímu stolu - mé lásce, která mě denně hubí a likviduje mi mé sebevědomí, až mě jednoho dne zahubí docela, jsem seděl a sedím dodnes u mého psacího stolu, který mě nepouští ze spárů. Čeká na výsledek a snahu.
Brečel jsem a proklínal se za to, že jsem ke stroji sedal. Že jsem si kdy pomyslel, že bych mohl psát o sobě. Protože psát o sobě - jaký konec by mohl čtenáře uspokojit? Možná smrt; zadostiučinění za pročtení textu bez pointy. A tak budu psát dokud nezemřu, i když to nikdy za nic stát nebude.
Prostě si nemůžu dovolit to přestat zkoušet. Nemůžu si dovolit se nepokusit se vysvobodit ze spárů psacího stroje, který po mně chce dobrou větu; klíč k dobrému textu. Protože tohle je můj svět.
 


Komentáře

1 Literární Umělkyně Literární Umělkyně | E-mail | Web | 11. října 2012 v 16:33 | Reagovat

Pěkně napsané :D
Ps. Promiň za reklamu, ale nepřihlásila by jsi se zde
http://world-books.blog.cz/1210/projekt-cteni-za-odmenu
do projektu za ceny? Díky a ještě jednou promiň.

2 Terka Terka | E-mail | Web | 11. října 2012 v 16:36 | Reagovat

Příběh se naprosto úžasně četl! Vážně, moc se ti to povedlo :)
Jedna pasáž mi připadala jako vytržená z knihy Šifra Mistra Leonarda od Dana Browna ;)

3 Peetie Peetie | Web | 11. října 2012 v 16:57 | Reagovat

Máš skvelý štýl písania, i keď dosť často opakuješ rovnaké výrazy ako napr. "písací stroj - moja láska". Mne osobne to narušovalo celkový dojem. Ale inak je to veľmi pekné, takže rozhodne tam je možné čuchnúť k talentu. :)

4 a-smiling-face a-smiling-face | E-mail | Web | 11. října 2012 v 17:31 | Reagovat

JJ nádhera já také píšu povídky :))
Tady se můžeš kouknout http://a-smiling-face.blog.cz/1209/i-kapitola-cast-1
teprve začínám :))

5 Alča Alča | Web | 15. října 2012 v 18:43 | Reagovat

Ahoj, tvůj článek byl zařazen do výběru toho nejlepšího na TT.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama