Lehátko na vodě

23. října 2012 v 18:49 | Milllhause |  Bulharské dny
Všichni okolo mne dospěli k rozhodnutí se oženit; ať už tak činili na Moravě, nebo tady - všichni to provedli. Udělali to, i když Oscar Wilde říkal, že vzít se je skoro ta nejčastější příčina rozvodu. Je zvláštní, že některé věty člověk pochopí, až když se ocitně v TÉ situaci.

Všichni kámoši jsou už o dost dál,
Já se zatím životem příjemně prospal.
Ve spánku jsem lehčí, než lehátko na vodě.

Znám člověka, který ještě nevypadnul z hnízda, drží se matčiny sukně a po nocích šmejdí po seznamkách a internetových kasinech, kde prohrává peníze, i když v návodu na internetu stálo, že nemůže prohrát.
Psal to tam člověk stojící vedle BMW, v kraťasech s hawajským motivem. Na fotce vypadal šťastně a upřímně, a celá stránka pokrytá čísly, tedy těmi ciframi znázorňující výhry, tak vypadala taky.
Chce to prostě jen poctivě podvádět a ošulit systém za milion té nejsilnější měny. A tak tají noční aktivity a obcházení prostitutek a kurev schovaných po privátech v jiných čtvrtích.
Truhla v obývacím pokoji vypadá neměnně. A němě. Jsou v ní úspory rodiny naspořené za několik let. Hrdina historky ale před lety našel možnost, jak se do truhly dostat a nějakou tu tisícovku vyndat. Nikdo stejně neví, kolik to dohromady dělá. Sám si už nepamatuje, kdy vytáhnul prvního Palackého, či Masaryka.
Nepřestává vkládat peníze do ženských a do hry, do rulety - díla kasina, kde se dá ohnout štěstí. Nepřestává sázet na černou a vyhrává euro po euru, noc co noc, a sází, dokud nedojde k nule.
Kříčí a kope kolem sebe, protože se mu nedaří a v hospodě se mu smějí za to, že si ještě nenašel práci.
"Živí mě kasino," říká, a jak tak čas plyne, nemůže se dočkat, až vsadí na tu černou mrchu. Dokonce už radši používá ruku, než by hledal v malém městě štětku, u které ještě nebyl. Sází a zkouší to znovu.
Včera skončil zase s nulou okolo páté ráno. Když jej v deset vzbudil prázdný žaludek, zaslechnul jedovatou poznámku. Řekla ji matka, ale neřekla mu jí do očí. Jen jakoby mimochodem a pronesla to unaveně.
"Takhle chceš žít ještě dlouho?" Měl v plánu odpoledne vtrhnout do truhly pro bankovku. Dokonce si přísahal, že se spokojí s jakoukoli, kterou si vytáhne. Vytáhne si jenom jednu! Nakonec se ale k truhle v obýváku nepřiblížil - jen ho to napadlo, začal se mu smrskávat žaludek.
A odpoledne? To byl sám a venku s modřinami po celém obličeji. Jednu po druhé mu daroval otec, ten člověk se smyslem pro detail, který ztrátu truhly vypočítal na sedmdesát tisíc.
Večer tak vešel do internetové kavárny, aniž si všímal pohledů, co na něj ostatní směřovali. Obličej měl napůl modrý, ale bolest necítil. Podzimní vzduch mu rány pohladil. Smutek vlastní duše jakoby mu vymaloval podzim ve světě, plného opadaných stromů a lidí zakuklených v bundách.
Odhodlal se pro poslední krok.
"Zabiju se," oznámil operátorce kasina.
"Můžete prosím zopakovat.."
"Zabiju se. Oběsím se," řekl a zachvěly se mu rty. Zavřel oči a poslouchal medový hlas ve sluchátku, který mu oznámil, že už mu od nynějška nemůže povolit vstup do kasina. Popřála mu pěkný den. Zavěsil.
Teď se v internetové kavárně pokusil připojit, ale vypadá to, že nelhala. Operátorka mu zmrazila účet s nulou na kontě. Připadal si na konci života. Na konci cesty. Nic, na čem mu záleželo, teď neměl k dispozici. Nic včerejšího dneska neplatí.
Přespal u kamaráda. Ráno pak svítilo slunce. V telefonu měl zprávu od otce, aby přišel domů. Abychom to probrali, psal mu.
Pocítil nadšení a vděčnost za uštědřenou ránu mezi oči. Nikdy pak nepřestal lidem vysvětlovat, jak i to vzdáleně nejhorší může být pro něj vlastně to nejlepší.
Dokonce to pronášel tak často, že musel sám sebe uklidňovat a někdy si v duchu říkat "Drž už hubu". Na kasino dodnes nešáhnul. A dluh rodině splácí - bohužel se spokojil jen s tím. Že je zase něco špatně a stojí naproti zdi mu ale zanedlouho naznačí nějaká facka; je jedno jestli bude od člověka nebo třeba kanónu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama