Svoboda

30. října 2012 v 11:29 | Milllhause |  Bulharské dny
Tak mám konečně kolegyni, která mluví česky. Minule mi řekla "Kurnik šopa". Člověk se hned zasní, jak moc mu chybí čeština.
Já su z odevšad, máme rodinu po celém československu, říkala.
"Taková země neexistuje," říkal kdysi ve státě New York jeden malý kluk Werichovi. Ten ho potkal na rybách a musel mu dokonce tehdejší ČSSR ukázat na globusu, aby nevěřící američánek uvěřil.
V Bulharsku ví, že už jsme dva státy. Jen neví, kdy jsme se rozdělili a proč vlastně. Ví, kdy u nás skončil komunismus, kdo je Havel a kdo je "psací pero" Klaus. Když se se mnou baví o těchto věcech a potažmo tedy o politice, hned v další větě dodávají:"My víme, vy nemáte rádi rusy. Ale my jsme s nima kámoši!"
"Vím," odpovídám zase já. "Vy zase nemáte rádi turky," a oni přitakají. Někteří (družka) nemají Turecko rádi tak, že se tam v životě ani nepojedou podívat. Nikdy. A je tady jeden člověk, který nekupuje nic, co Tureckem byť jen projelo - ať už jde o jídlo, nebo třeba auta.
Turecko jednoho odpoledne před cca 650 lety přišlo, potažmo vpadlo, na Balkán a zůstalo tady pět set let. Spálili kostely, knihy, některé lidi a bulharští patrioti tehdy s rodinami zalezli do kopců, kde se bulharské tradice předávaly slovem z pokolení na pokolení a přetrvaly dodnes. Proto se tady taky ano a ne říká naopak - šlo o to turky zmást.
"Más rád turky? Máš rád ty prašivý psy?" ptal se Švejk. Nevím, nikdy jsem tam nebyl. Turky jsem v životě potkal dva a oba to byli nadmíru fajnoví a zábavní lidi. Ale bulharům do toho nekecám.
Říká se přece, že moje svoboda končí tam, kde začíná tvoje. A proto je na místě respekt v místě, kde nejsem doma. Nebudu jim přece obracet mínění a vysvětlovat družce, že má přednost jakožto dáma, právě díky turkům.
Dozvěděl jsem se, že když se před pár tisíci lety rozhodl jít bohatý turek na záchod, poslal tam nejdříve služku. Měla mu tak zahřát sedátko, potažmo mramor, aby ho nestudilo. Ženy tedy šly první. Tak se to vžilo dodnes, přičemž to ženy začaly dokonce považovat za výhodu.

K té větě Moje svoboda-tvoje svoboda se ještě váže jiná věta. Nikdo mi nemá právo říkat co mám dělat.
Jsou lidi, které všechno štve, ale nikomu o tom neřeknou. Všechno tutlají v sobě; křivdy, které třeba ani neexistovaly, zklámání z nenaplnění vlastního snu, z neschopnosti se k němu dostat. Čas od času se jeden z nich probere. Jiný ale vezme pušku, vejde do kanceláře a zastřelí kolegu, se kterým se včera na obědě podělil o zelí.
Nebo uškrtí svého psa, jen aby pocítil mezi prsty zhmotněnou bolest. Aby ji viděl.
Nemůžu zadržet někoho, protože si myslím, že zmlátí svoje děcko. Nikdy nevím, že to opravdu udělá, že to udělá znovu, i když vím, že dítě je rozmazlený parchant. To už se dostáváme k Minority report, kde Tom Cruise zatknul předtím, než někdo zabil.
A protože víme, kde žijeme, víme taky, že se dříve nebo později objeví nějaký zasraný kmotřík, který toho zneužije a svou vlastní loutku ve vládě využije jako beránka.
Takže opravdu nemůžu říkat nikomu co má dělat. Říct turkům, aby nešli na Balkán, i když oni jsou přesvědčeni, že na to mají nárok.
Svět ale není černobílý. Je téměř neuvěřitelně barevný. Když chce někdo uškrtit svého psa, měl by mu někdo říct, aby to nedělal.
Na druhou stranu odsoudit někoho za to, s kým spí, nebo s kolika lidmi spí, nebo co si myslí, je černobílé až hanba.
Takže vlastně nevím. Jako vždycky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama