V kině

1. října 2012 v 15:50 | Milllhause |  Film
Poprvé jsem byl v kině ve školce; kino bylo postaveno jen asi 25 metrů od budovy školky - na konci jedné ulice ve Vítkovících. Už spoustu let nefunguje a ve zvyku všech měst se přemýšlí, že se tam udělá tržnice.
Posadili nás do prvních dvou řad, děti ze školky, a pustili projekci. Film si pamatuju jen zkratkovitě - bylo to o výpravě čtyř dětí, nebo tří dětí a psa. Ztratily se v horách, kde nebyly žádné stromy. Spíše si vzpomínám jen pískovcové balvany, po kterých děti skákaly, ve snaze utéct.
Utíkaly před muži bez vlasů, kteří nemluvili, jen se po dětech sápali. My, děti ze školky, jsme to nevydýchali a začali řvát. Na další výlet do kina si v období školky nevzpomínám.
Další film, který jsem viděl v kině, byl Batman, myslím že dokonce ten vůbec první. Viděl jsem ho ve čtvrtek se sestřenicemi; jejich otec je brával na premiéry a tak mě jednou přibrali. Jakmile film skončil, přejeli jsme do dalšího kina a šli na další film, který nevím jak se jmenoval.
Pamatuju si jen nůžky na nočním stolku a soulož jako ze stínového divadla. A pamatuji si, jak žena seděla na muži, vzala nůžky do rukou a hned na to je vbodla do muže. Vůbec nevím,co jsem v tom kině dělal. Dodnes znervózním, když v ložnici zahlédnu nůžky.
"Nějaká žena by Vám ve spánku mohla užíznout penis."
V Ostravě jsem chodil do Luny, Máje (obou sálů - červeného i modrého), Dukly, Visty, Kulturáku před Polyfunkčním domem, Vesmíru nebo toho kina na konci Jeremenkovy ulice, kde jsem si do sedačky ve tmě sednul poprvé v žvotě.
Do Vesmíru se chodilo na nejlepší filmy, protože tam jako první měli Dolby Surround, a tak jsme si tam s klukama vychutnali Muže v Černém, Šestý smysl nebo Matrix.
Pak jsem objevil kouzlo Minikina Kavárny. Bylo v centru, na konci ulice, kde stával i Vesmír - ten už v té době však sloužil hlavně jako aula pro Vysokou školu, protože se jeho diváci přestěhovali do multiplexu v Mariánských horách. Naposledy jsem v něm viděl Vrátné láhve, a potěšily mě dřevěné lavice, které pří sklápění lehce zavrzaly. Člověk se tak cítil jako v biografu, a ne jako v mašině na popcorn.
Do Minikina jsem chodil sám. Podíval jsem se na program, vylezl z baráku a sedl si do kina, kde jsem si před filmem koupil colu. Takhle jsem chodil na filmy tři roky, a vždy jsem se musel usmát, když mi někdo řekl, že nestihnul ten film v kině, protože nechtěl jít nikdo další.
Tady v Sofii je město přeplněné multiplexy či Imaxy. Někde v centru ale sídlí uprostřed šedivých bloků kinematografický archív. Sídlí v malém červeném cihlovém domku a čas od času pořádá promítání starých bulharských filmů.
To by přece byla pravá magie - projít se cizím městem těsně před setměním, a najednou na protějším chodníku zahlédnout plakát v nasvícené vitríně o promítání rumunského filmu z padesátých let. Koupit si lístek, posadit se do nepohodlného sedátka a s dalšími pěti platícími se nechat zatáhnout do děje, který nepochopím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama