Jsem závislý

14. listopadu 2012 v 15:08 | Milllhause |  Bulharské dny
V dokumentu Super Size Me chodil jeden američan denně do fast foodu a objednával si maxi porce hamburgerů, hranolek nebo křidýlek, a dělal to den za dnem. Tloustl, zvracel , ale do fast foodu se vracel a prohlašoval, že chce maxi porci s tou sladkokyselou omáčkou.
Málokdy jsem se při sledování televize tak naštval, jako když jsem viděl tohle dílo. Potom co ztloustnul, začal totiž vyřvávat, jak je fast food špatný.
"Vždyť z toho jídla zvracím!" říkal.
Kdybych ale denně v maxiporcích jedl vepřo knedlo zelo a ještě si přidával, nedopadnul bych jinak. A tak jsem s vyzněním Super Size Me nesouhlasil. Říkal jsem si, že si stačí vybrat jídlo, a tím se budu dva měsíce přecpávat, dokud si nerozmašíruju žaludek, až prohlásím zchátralé tělo za důkaz, že je to jídlo špatné.
Musel bych se pak zařadit do bratrstva idiotů, kteří do mikrovlnek vkládají kočky. Mezi lidi, kteří zažalují počasí za to, že zmokli.

Říká se, že první krok ke zbavení se závislosti na něčem je se zamyslet.
"Musíš se postavit před zrcadlo a jasně si říct - Jsem závislej na pornu!"
Na pornu závislý nejsem (zatím), ale na hamburgera se vracím skoro denně. Vím, že jím sračky, ale nemůžu si pomoct. Ono, kdyby to bylo zdravé, tak by mi to třeba ani nechutnalo. Těžko říct, až kam to podvědomí sahá, ty bajky o zakázaném ovoci.
Kdyby zítra prohlásili, že kapusta s brokolicí jsou nezdravé, asi bych je jíst nezačal. A když člověk (já) nepřibere ani deko a dohromady nevidí v přímém přenosu žádné následky, proč by se nevrátil?

Taky se říká, že nejlépe je člověku, když přemůže sám sebe. Nevyrovná se to žádnému způsobu vyměšování, ani dobrému popití s přáteli, ani objetí.
Moment, když už nemůžem, ale ještě si přidáme. Překonali jsme se. Jako když už se nemůžu přitáhnout, ale ještě to třikrát s vypětím sil dokážu. Jako když stojím ve frontě na maxi menu, ale najednou se mi zvedne kufr, otočím se a odpochoduju k výtahu, který mě převeze do patra minus dva, přímo k brokolici a vařenému bramboru. Slina mi ve vytáhu zděšeně couvne zpět do úst a nechá si zajít chuť, zatímco objednávám povadlý salát nasvícený zářivkou. Daleko od sladkých omáček, posolených křupavých hranolek a masa vlepeného mezi opečenou housku.
A tak jsem se stal otrokem několik nadnárodních firem, které po celém světě občerstvují děti i studované ženy, a neustále mění nabídku, abych měl chuť vyzkoušet novou omáčku v kombinaci s vepřovým.
Nedostaly mě chlast, ani cigarety. Ani kafe nepiju, ani lepidlo nečichám, i když jeho aroma miluju, ale naštěstí jsem se nikdy nebavil s feťákama, kteří by mi pomohli otevřít pikslu.
Jsem ale závislý na jídle. Na tom špatném.
 


Komentáře

1 No.929 599 No.929 599 | Web | 14. listopadu 2012 v 15:29 | Reagovat

No, ačkoliv nesnáším fastfoody, protože jsou to prostě sračky, musím říct, že článek měl hlavu a patu.

Do fastfoodu ale nebudu chodit tak jako tak, protože tolik chemie není snad nikde:)

2 Sorbona Morna Rocco Sorbona Morna Rocco | Web | 8. prosince 2012 v 9:29 | Reagovat

Každý máme tú svoju závislosť a slabosť :)) je to tak ľudské.Koniec koncov, aj tak všetci umrieme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama