V krytu čekám na konec světa

21. prosince 2012 v 9:56 | Milllhause |  Bulharské dny
Ahoj,

píšu z bunkru, už po sedmé toto století, a pomalu mě to přestává bavit. Ženu jsem nechal jít do práce, dítě zavedl do školky a naposledy vyvenčil psa. Koupil jsem mléko a více chleba, ale žádnou mouku, i když v Praze existovala na stanici metra I.P. Pavlova žena, která radila lidem, aby si v případě konce světa hodně mouky pořídili.
Každou chvíli někdo na světě vypne vzduch, asi tak na sedm minut, a bude po všem. Nemyslím, že by na to šli atomovkou, nebo požárem, nebo zavodněním. Prostě změní jednu částici a vypnou kyslík, a po deseti minutách jej zapnou. My (tedy já) s kyslíkovou bombou ve sklepení tak hravě přežijeme.
Vím, že se můžu některým lidem jevit jako pomatenec, a respektuju to. Může být, že se pletu - přeci jenom tady v krytu nesedím poprvé. Poslouchám muziku, mám tedy deky a vůbec si myslím, že jsem si to tady postupem let zařídil pěkně. A snad náhoda tomu chtěla, že poslouchám Oasis, kteří mroukají Live forever!
Pamatuju na to léto v devadesátých letech, kdy se několik sektářů rozhodlo, že vykoupí své ovce sebevraždou a pošle je kdovíkde. Ateista by řekl, že do nikde, sektář by řekl do ráje, a co by řekl katolík, všichni víme. Jeden sektářský vůdce ale nechtěl vést své ovečky až tak slepě a nepožadoval důvěru bez důkazů. Přivedl je tedy na pláž Tichého oceánu, a řekl, že po něm projde na padesát metrů daleko, nad hlubokou vodu a vrátí se. A bude po té vodě chodit. Vlezl do vody, zatímco věrní v kšiltovkách a se svačinami v rukou posedávali na pláži a vyzývali ho ke statečnosti, nikoliv k rozumu.
Zmizel jim z dohledu po několika krocích a nikdy se nevynořil. Stává se, že člověk někdy plave ve sračkách a pořádně neví, co by chtěl. Pořádně mu nedochází, že ho někdo manipuluje a trvá mu pak, než vyplave na hladinu. A tak ovce z pláže čekaly téměř třicet minut, než zavolaly pomoc, aby jim utopeného vůdce vytáhli.
Jsou to podle mě magoři, kteří neumí rozeznat pravdu od lži. Nebo ani nechtějí. Neumí se v životě sami rozhodnout, vzít řešení do vlastních rukou, a proto jdou radši se stádem. Jak řekl bandita Calvera všem sedmi statečným:
"Vaši přátelé z vesnice už Vás nemají rádi. Donutili jste je totiž myslet sami za sebe. Se mnou to ale mají jednodušší - dělají, co jim nařídím."
Sklepním oknem poslouchám hovory bulharů o tom, že jdou do práce a na víkend si zajedou zalyžovat. V práci mi pak včera vystavili plán směn na další týden. A před pár týdny jsem si koupil letenku na leden. To vše mi napovídá, že se nic nestane. Zase.
Ale i můj psycholog, můj přítel v průchodu zmatených světem, mi řekl, že štěstí přeje připraveným. A jednou se zkrátka někdo trefí a bude to v okamžiku, kdy do krytu nevlezu. Jako když budu sázet každý týden lotynku s čísly 5,8,11,21,35,36 ale jeden týden vynechám, a to ta čísla zrovna padnou. Psycholog mi řekl, že to nemám nikdy dělat. Že pokud se rozhodnu vsázet stejná čísla, musím přesně dodržovat harmonogram, jinak se z toho zblázním.
Řekl mi, abych docházel do přírody bez doprovodu, seděl v tichu mezi stromy a snažil se snad na něco přijít. Zavřít oči, poslouchat dech a cítit vanoucí vánek za krkem. Cítit aroma dřeva a mechu. Slyšet skřivana. A být opravdu tam a nemyslet na nic jiného, než na to, že jsem v lese a sedím v trávě a okolo mne leží jedlové šišky.
Nevím, jaký výsledek si slibuje můj psycholog. Mne ale po hodině dusí myšlenka, která prý probudila spoustu lidí na světě.
Nejsem blázen?
 


Komentáře

1 Nikki Nikki | 21. prosince 2012 v 11:23 | Reagovat

Myslím, že blázen jsi :D A velkej :DD

2 Lucerna Lucerna | Web | 21. prosince 2012 v 11:53 | Reagovat

Vynikajuci clanok! Davno som sa tak nepobavila :D
Kym ta po hodine dusi len nejaka myslenka a nestipu mravce do zadku, tak si na tom este stale dobre :)). V niecom ma psycholog vsak pravdu. Len ty zalez do krytu. Rozhodla som sa dneska piect kolace, takze je velka pravdepodobnost, ze vazne ten konec sveta pride :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama