Videopůjčovna

28. prosince 2012 v 18:12 | Milllhause |  Film
"Máš tam nějaké dobré skifi?" zeptal se mě srdečně jeden cikán. Metr devadesát vytáhlý čahoun chodil do půjčovny skoro denně pro filmy science fiction.
Byly na světě totiž časy, kdy nebylo peněz nazbyt, a tak jsem se pro start kariéry rozhodnul vstupem do videopůjčovny. Při nástupu mi říkali, abych i blbý film nabídnul s úsměvem.
"Nemůžeš prodat tři dobré filmy. Dej jim jeden dobrý a jednu sračku, aby se vrátili. A o té sračce řekni, že tam hraje třeba Pitt," radili mi v první den.
"Jmenuje se to Kalifornie. Pitt tam hraje sadistického vraha," říkal jsem pak zvídavým očím nad obalem videokazety a zamlčel průměrnost filmu. Mělo to ale své hranice; nemohl jsem nabídnout Mlčení jehňátek někomu, kdo si vyžádal film o zvířátkách, jako se to stalo Codymu Lambertovi.
"Líbilo se?" ptal jsem se, když mi můj tip na film vraceli, ale odpovědí mi bylo mlčení a ignorace dalších rad.

Měli jsme tam všechno, od Sněhurky po děti, až po Sněhurku pro dospělé. Akční filmy s Chuckem Norrisem, ale i ty od Johna Woo. Vlastně všechno až na Markétu Lazarovou.
Pracovní doba mi zabírala čtyři hodiny života denně, od čtyř do osmi večer. Různé cílové skupiny k nám pak chodili ve stejných časech.
Chci říct, že pro pohádky si děti přišly do pěti večer, do sedmi až půl osmé si lidi chodili pro všelicos, od komedií po skifi. Před zavíračkou pak přišli chlapíci, kteří mi mlčky podali číslo kazety, na které se Sněhurka starala o trpaslíky, aniž by jim za celý film byť jednou uvařila.
"Je tu něco s dějem?" ptali se a já jim krom Sněhurky nemohl nic nabídnout; jen s nimi hádat na základě obalu a jménu režiséra.
Porno bylo vystavené úplně nahoře v polici a šlo o klasickou úkazku produkce devadesátých let - pokud jste si o tom už něco četli. Ale v pracovním stole, ve spodním šupleti, byl docela jiný materiál.
První den v práci jsme s kolegou hledali nové zákaznické karty a šuplík otevřeli, a to co v něm bylo, bych skoro postavil až nad rámce toho porno šuplíku. Chvíli jsme do něj hleděli, vzpomínali na film 8MM (který jsme tam měli taky), a váhali, jestli se té kazety třeba jen dotknout.

"Máš tam nějaké dobré skifi?" se mě ptal ten cikánský usměvavý dobrák párkrát do týdne, a tak jsem pro něj speciálně čas od času nějaké objednal. Když jeden den vešel, řekl jsem mu, že jsem mu sehnal skifi o pekle. On ale přišel ke mně, a řekl mi, že dneska si skifi nevezme. "Dneska bych chtěl nějaké dobré porno," řekl mi do očí.
"Jen si vyber," odpověděl jsem mu.
"To ze šuplíku," dodal. Nepokládal jsem ho do té doby za tolik informovaného. Před očima se mi promítly obrázky stovky vietnamek z obalu a z přibalených fotek. Promítla se mi hala a chatrné osvětlení, ve které všechny byly. Zámky na dveřích a muži s kuklami číhající ve stínech. A pár chlapíků v bermudách s kamerou v ruce, kteří mezi tou zvěří procházeli.
"Jak myslíš," řekl jsem mu. "Ale zítra ať je to tady," vytáhnul jsem kazetu a podal mu ji. On mi podal dvacku a s potlačenou radostí odešel.

Jiný den k nám došla rodina s třemi dětmi a půjčili si pět filmů, i když něco takového bylo proti všem zásadám naší práce. Půjčoval jsem max tři filmy i milovníkovi skifi (na kterého jsem už třetí den čekal, že vratí šuplíkový kousek), ale protože měl otec 164 kilo, shodli jsem se s kolegou mlčky na výjimce.
Pět kazet se půjčovalo za lidovou cenu sta korun, které jsme ale nikdy neviděli.
"Už jsme platili," řekl otec.
"Tady jsem položila stovku," doplnila jeho dcera, ale ani v oblasti, kterou nám vytyčila, tedy na stole, nebyl ani desetník. Zeptal jsem se kolegy, jestli ten peníz už vzal, ale řekl že ne. A tak jsme před pěti páry očí prohledali celý (prázdný) stůl, až jsme se chtě nechtě shodli na tom, že tam ty peníze nejsou.
"To mi ale připadá už trochu směšné," podotknul otec a přešlápnul si.
"Tak běžte, vrací se do šesti večer," řekl jsem a oni odešli.
"Ti nás pěkně ojebali," ulevil si kolega. Jedna rodina nás stála denní gáži; každý jsme brali padesát korun denně.
Večer pak přišel dobrotivý cikán vrátit kolekci sálových vietnamek.
"Tak co?" ptali jsme se. "Mám tu ještě něco, mejd in Afrika," nabídl jsem mu.
"Dneska si radši vezmu nějaké ski-fi," odpověděl. Popadnul milý film o pekle a odešel domů.

Ta půjčovna byla velká jako kočárkárna ve věžáku, a když o tom tak přemýšlím, tak ona to vlastně kočárkána byla. Možná, že už zase je, protože stáhnout film bez peněz za pět minut, je rychlejší, než sejít do přízemí a dlouze si vestoje vybírat. I ten výběr porna se celkem rozšířil od dob, kdy se v těchto půjčovnách mohlo vybírat mezi pěti kusy.
Jenom už si o tom člověk nemá kde jít pokecat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama