Vše, co jste chtěli vědět o Vánocích a báli jste se zeptat

24. prosince 2012 v 16:43 | Milllhause |  Bulharské dny
V Bulharsku nejí o Vánocích kapra. Tedy, ne že by byli na Balkáně proti genocidě kaprů, ale nedělají to kvůli Štědrému dnu. Snědí je už 6. prosince. Navštěvují se a jí ryby. Po ulicích nechodí Mikuláš, kterého by si děti spletly s Dědou Koledou, a o čertech není v ulicích ani památky.
Protože se Bulhaři začátkem prosince kapra už přejedli, na Štědrý den už mu moc neholdují. Oni vlastně na Štědrý den nejí vůbec žádné maso, což je tragédie (pro mě). Navštíví se, popovídají si a dodržují různé tradice. Na první Boží hod pak podle západního modelu rozbalí dárky, jí od rána do večera masné pokrmy a zapíjí je hektolitry pálené domácí Rakie.
Jakmile ale malá Magi zjistila, že Děda koleda má na starosti Balkán a do dění ve středu kontinentu nezasahuje, začalo jí zajímat, kdo tomu šéfuje v mé kotlině. Začal jsem jí tak vyprávět o Ježíškovi, dítěti které leze lidem do baráku oknem, a ne krbem. I pětileté dítě ale zarazilo, jak může mimino unést dárky pro tolik dětí.
A tak jsem ji vysvětlil, že Ježíšek je sice dítě, které může vejít do bytu a do rukou uchopit malý zvonek , ale pro přechod se stává větším než lecjaké domy; tak velkým, že by mu Magi sahala po nehty na nohou.
"Jako Krakonoš," řekl jsem.
"Jako co?" narazil jsem.

Různí šéfové ve vánočních velínech po celém světě mě přivádí na myšlenku příběhu, kde Santa korporátně začíná působit po celém světě, a najednou je ho potřeba i v těch částech, kde do té doby neměli o Santovi ani potuchy; o Santovi, který je trademark Ameriky, ale vymyšlený byl v Dánsku.
Jak se ale Santovo pole působnosti prohlubuje, a červená barva jeho kostýmu zalévá jednotlívá políčka globusu, dojde mu, že na to sám nestačí.
Ježíšek, Jultomten (švédský skřítek, který rozdává dárky, jedouc na své koze), Jultomtentova koza, Père Noël (Santův vzdálený příbuzný, který se stará o Francii), ale i dědové Koleda s Mrázem, ti všichni do sebe zatím nalévají rum v exilu na bohapustém ostrově, a vzpomínají na radostné dětské tváře a děti, které je vyměnili za vousáče z reklamy na Coca-colu. A neví, že Santa vlastně trpí, že už to bříme dále nést nechce.
Později se k nim přidá i La Befana, která se vzdala Itálie. Všichni exiloví druhové přijmou i tuto ošklivou, ale vlastně docela milou čarodějnici od Jadranu, a nakonec si sami vyžádají i Joulupukkika, laponce, který toho času u jezera brečíval nad ztraceným Finskem.
Společně si hospodařili a žili v míru a pokoji, a rozjímali nad světem a jeho sklonu zapomínat na hrdiny a dobráky, zatímco o lotrech je dokumentů plný History Channel. Ani to vlastně nedokázali mít Santovi za zlé. Stal se otrokem vlastní značky, pronášela La Befana, zatímco prostírala pizzu zdobenou kokosem, a komunista Mráz ji přitakal, zatímco si přihýbal vodkou.
"Za to by si měl být speciálně ty rád, pohane" řekl Děda Koleda Mrázovi, a připomněl mu, že to není tak dávno, co ničil Rusko mrazem a lidé mu spílali; tedy předtím, než se stal hodným komunistou. Mráz si povzdechl stesky nad bratrem Vichrem, kterého nechal hladit pláně severu, a na dobu, kde se z téhle dvojice svírala řiť celé Sibiři. Jenomže když si sypal kokos na kousek pizzy, uvědomil si jinou pravdu.
"Beze mne bys nebyl ani ty," podíval se na kolegu Koledu a dolel mu sklenici. Koleda si s ním připil a Ježíšek se nad tou scénou dojmul. Pocítil v sobě nutkání dát někomu dárek a být součástí toho spiritu.
"Jdi s tou angličitnou do háje," zchladil ho však hned Jultomten a vstanul od kozy. Donesl kýbl mléka ke stolu a Ježíška pohladil. Cítil vlastně to samé.
Všichni se pocítili semknutí. Chtěli něčemu společně čelit, ale ne na ostrově, daleko od lidí, díky nimž vznikli, ale v první linii, ruku v ruce a dostávat rány.
Duch okamžiku byl natolik silný, že je přerostl a obletěl svět. Až tak, že Santu o pár momentů později bodlo u srdce.

V letním střihu svého kvádra pak duputoval Santa jednoho dne k jižnímu cípu ostrova, a rozbil tábor. V noci jej překvapilo celé komando bývalých dárkonosičů a Père Noël sarkasticky poznamenal, jestli musí zabrat i ten poslední ostrov ve světových vodách.
Jenomže Santa jim navrhnul, aby to dali zase dohromady. Řekl, že se mu sice líbí být na vrcholu kariéry, ale dětský pískot mu namísto radosti naděluje vředy, a že by s tím klidně taky praštil.
A tak se stalo, že Santu pohostili rumem, a společně se duchem vrátili do světa, kde lidem vštěpovali prastaré tradice, a nechali děti, aby se samy začaly zajímat o toho, kdo ocení jejich dobrotu.
A všechno začalo být zase rozmanité a navzájem se respektující. Stala se z toho pěkná Vánoční klasika, kdy duch zvítězil nad konzumem.
 


Komentáře

1 batworld batworld | Web | 24. prosince 2012 v 17:09 | Reagovat

moc hezky píšeš
:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama