Nenarozený brácha

13. února 2013 v 8:00 | Milllhause |  Bulharské dny
Narodil by se rok po mně,ale nezáviděl bych mu to. Už vůbec ne z toho důvodu, že by ho naši rodiče rozmazlovali, a na mě trochu zapomněli. Mluvím o mém bratrovi, kterého jsem nikdy neměl.
Nepamatuju si nic do té doby, než mi vylil kečup do postele, když mně bylo osm a jemu sedm. Už tehdy z nás byli nepřátelé. Během naší proměny z děcek v chlapce jsme si naschvál nechávali v postelích použité ponožky, zubní pastu, mámino spodní prádlo, porno časopisy (většinou před rodičovskou prověrkou), tátovo spodní prádlo, hřebíky, kalhotky (když jsme zrovna měli pozvané rande) a jednou jsem dal bráchovi do postele ježka. Našel jsem ho cestou z hospody a přinést ho domů mi přišlo jako dobrý nápad.
Brácha strávil týden v nemocnici na pozorování, protože ho ježek škrábnul. Nakonec mu nic nebylo, ale od té doby jsem se měl doma na pozoru tak, jako bych se pohyboval v bojové zóně.
Brácha z domu vypadnul dříve než já, a oba si ten den pamatujeme do základů. Na to, že nás oba tak zasáh, jsme přišli až po letech, když jsme se spolu opili na promoci jeho dcery. Ta mému imaginárnímu bratrovi totiž hned po obdržení diplomu oznámila, že odjíždí na druhý konec světa, a jemu tak nezbylo, než se nalít.
Ve čtrnácti jsme založili kapelu a nahráli dva songy na magneťák Sony, který nám dovezl strejda z Polska, ale spíš jsme jen vykrádali slavnější kapely z ulice. Vystupovali jsme po nezamčených sklepech našich přátel, ale sklidili jsme jenom posměch.
Jednou jsme přelézali plot u baráku vedle parku, abychom se najedli těch jablek, co tam rostly, a já jsem si u toho natrhnul koule. Brácha mě pak nesl na zádech do nejbližší nemocnice, což dělalo dva kiláky, a během naší cesty mi pořád opakoval "Drž je, ať nevypadnou!", a ani jednou se mnou nespadnul. Je ale pravda, že tuto cestu jsem si dokreslil jen podle toho, jak mi to on vypravoval. Po prvním škrtnutí ostnatého drátu jsem se totiž propadnul do neznáma; vlastní vědomí mě ochránilo.
No a pak jsem se oženil, a když brácha zjistil, že jsem paroháč, vrazil mé ženě facku. Stalo se to ve chvíli, kdy jsem zrovna vcházel do bytu a aniž jsem si to nechal vysvětlit, jsem mu rozbil hubu a nepromluvil s ním dva roky, protože mi ta mrcha ani potom nic neřekla.
Po rozvodu jsem mu zavolal, on se nezlobil, a pro stvrzení starého dobrého přátelství mi do bytu vysadil tarantuli.
Jak říkám, nikdy jsem ho neměl, prostě se nenarodil. Ale kdyby se narodil, kdyby se rodiče nenechali unést radostí z mého vlatního narození, určitě bychom se dobře bavili.
 


Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 13. února 2013 v 9:58 | Reagovat

takové zážitky s bratrem nemám.... =) pěkné čtení ;)

2 jjjessie jjjessie | Web | 13. února 2013 v 10:15 | Reagovat

Já taky ne... je o sedm let starší a od mejch šesti na mě žárlí.... vlastně nic moc společnýho kromě rodiny a podpby nemáme...

3 Majkayela Majkayela | Web | 13. února 2013 v 15:09 | Reagovat

Pěkné počteníčko :)

4 Eruvië Eruvië | Web | 21. února 2013 v 9:07 | Reagovat

Velmi pěkné. Zařazeno do výběru. :-)

5 userka userka | E-mail | Web | 24. února 2013 v 21:47 | Reagovat

To je vlastně smutný, ale hezký ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama