Česká stopa

13. března 2013 v 7:37 | Milllhause |  Bulharské dny
Včera jsem nastoupil do výtahu s člověkem, který v našem bloku žije v osmém patře, a má tak mnohem lepší výhled, než my nicky ve čtvrtém. Řekl mi, že bych se měl přihlásit do Českého klubu, který je kousek od centra Sofie, a jmenuje se Československý klub Tomáše Garrigua Masaryka.
"Ten byl založen už v roce 1892," doplnil. Kdyby věděl s kým mluví, bez váhání by doplnil, že ve stejném roce založili i FC Liverpool, jeden bazén plný jater, co se léta zmítá v krizi. Na to by se bodře zasmál a plác by mne do ramen. Ani jsem nevěděl, jak jsem slavný.
"Je z Česka."
"Odkud?"
"To je země," vysvětlují třeba tam, co chodím venčit čubu. Vysvětlují to polopatě jednomu cikánovi. Má devět let, jmenuje se Niki, nikdy nebyl ve škole a jeho otec mu dává 2 leva na snídani. Žijí vedle řeky v polorozpadlé barabizně, ve které když se zatopí, tak to pocítí všichni sousedé v moderních činžácích, co vyrostly okolo.
Nějaký jiný soused z našeho domu si pořídil jednu z těch placatých moderních televizí. Vím to, protože jeho syn právě vynáší krabici a tváří se natěšeně jako já, když jsem v jeho věku věděl, co budou večer dávat.
"Co dávaj?" ptával se mě soused na naší chatě (co jsme měli), který televizi neměl. Největší radost mi dělal Poklad na stříbrném jezeře.
"Franku!"
"Pomstím jeho smrt, a sám při tom zahynu."
"Franku!"
Ptal jsem se tady na filmy, na kterých jsem vyrůstal, ale moc jich tady neznají. Když se ale dozví, že jsem od Čechija, vzpomenou si na Arabelu, jejížto díl jsem měl tu čest zhlédnout v bulharském dabingu. Někteří znají Kolju a staré filmy od Menzela, nebo Formana. Dneska se mě ve školce zeptala učitelka na Tři oříšky pro Popelku, které kdysi viděla, zamilovala se do nich a od té doby je nemůže sehnat.
"Nepřinesl byste nám je?" zeptala se mě. Nevím, jestli chtěla film, nebo ty oříšky.
Za jedenáct dní to bude 19 měsíců od příletu do nové domoviny nasáklé Rakií a temperamentem. Dotáhl jsem to tak daleko, že už mám i svého oblíbeného taxikáře, což se mi nestalo ani v jednom městě, ve kterém jsem doposavaď žil. Nepamatuju si jméno, ale je mu kolem pětapadesáti a v kdysi v Praze procházel hospody. Když jsme se poprvé bavili, tak si zkusil podle mého akcentu tipnout.
"Polsko? Česko?" trefil se napodruhé. "No jasně! Švejk, Pražské Jaro, Dubček!" Tolik naše vývozní artikly, pomyslel jsem si a čekal jsem, kdy dodá Jágr. Dokonce i jako jeden z mála věděl, že jsme se rozdělili se Slovenskem a teď jsme dva státy. Proč by to ale měli lidi vědět? A proč by měli v Litvě vědět, kde leží Ostrava? Vím já snad polohu Milwaukee?
A kolik lidí by dokázalo na slepé mapě správně označit státy Jižní Ameriky? Kolik lidí by to svedlo s Evropou, když už na to přijde.
Každopádně, bratří slované z Balkánu jakési povědomí o Českém pupku světa mají.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama