Nedočkavost hyeny

11. dubna 2013 v 18:53 | Milllhause |  Bulharské dny
Do kin jde nějaký film Šmejdi, který bude o předváděcích akcích a o tom, jak brutální prodejci, pachtící se po smlouvě, dřou z důchodců už tak dost sjetou kůži. K tomu mám výjimečně co říct, protože jsem patřil k nim, tedy k táboru hyen. Takže tu příležitost nevynechám.
Pracovali jsme od pondělí do pátku a lidi pro nás představovali jen klacek, který musíme zlomit. Tipoval jsem je na chytráky, na ty, co by mi mohli rozbít hubu a pak na flegmatiky, které jsem měl nejradši, protože jim nevadilo podepsat smlouvu po pětiminutém přednesu, kdy stejně neměli šanci pobrat vše, co jsem měl na srdci. O srdci bych ale moc nemluvil - bylo mi jedno, jestli nakonec ten produkt použije, nebo jestli tomu opravdu rozumí.
"Kluci, do toho nendem," říkali mi v Brně.
"Nechte mě bejt," odpovídali v Praze.
"Co chceš?" nebáli se v Ostravě.

Takhle jsme se ale my obchoďáci, co jsme snídali zásadně ve fast foodech, chovali i k sobě navzájem. S nabytými zkušenostmi jsem nevěřil ani slovo kterémukoliv člověku, který mi popřál dobré ráno. Stačilo se jen usmát na stejného potencionálního klienta, který měl to štěstí, že se mezi námi vyskytnul, a už mě nenáviděli, a dobré ráno mi přáli velice neradi.

Loni jsem ztratil práci. Hledal jsem alternativy a dostal jsem se poprvé v životě na skutečnou předváděcí akci. Myslím, že mě tam vpustili jen proto, že jsem byl v doprovodu mé pětasedmdesátileté kámošky.
Ta mě posadila do přední linie a mě se naskytnul skvělý výhled na akci. Když chce někdo udělat najednou sto kliků nebo státní převrat, můj otec často říká, že by si na to koupil lístek do první řady. A já jsem tam konečně seděl - s perfektním výhledem na dva borce, kteří potřebovali prodat německé matrace za cenu třetiny důchodu, který většina ze sedících pobírala.
Z přátel, kteří chápali problémy se zády, na což s povděkem obecenstvo reagovalo, se pomalu stávali ti, kteří opovrhují každým, kdo vlastní problémy se zády řešit nechce.
"Pane, vy jste mi potvrdil, že Vám tahle matrace pomohla, ano?" otočil se menší prodejce k muži, který ještě před několika minutami potvrdil, že to jsou fakt dobré matrace. Teď už se mu mluvit nechtělo, protože na něj civělo několik ženských a čekalo na odpověď.
"Tak co?" čekaly. Vyšší prodejce mezitím v pozadí bušil dlaněmi o sebe a snažil se vyburcovat nadšení v místnosti, kde všichni (a já s nimi) doopravdy mysleli na jednu věc - dostanu na konci tu sportovní tašku?

Je to legrační práce. Člověk se musí smát, i když by chtěl vraždit. Nenávidí lidi, co si nekoupili, ale doopravdy nesnáší jen sami sebe, že si nenašli jinou práci, teda většina. Že nechali někoho, aby s nima zametal. Nedočkavě celý den čekají na to, až s tím večer šéfovi praští. Jenže se to nestane, protože mezitím nedočkavě čekají na odpověď seniora a třesou smlouvou. Ví, že nesmí tlačit na pilu, ale nesmí ani couvnout; jsou pořád jako sprinter na startu, vteřinu před ranou z pistole.
Protože si pár odvážných matraci koupí, není nakonec tak špatně. Proto si prodejce řekne, že to ještě nějakou dobu zkusí, a bude zase zítra od začátku budovat atmosféru, a lovit ovce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama