Pohádka nejen o Máše

28. května 2013 v 8:30 | Milllhause |  Bulharské dny
Magi se onehdá vytasila s pohádkou o jakési Máše. To byla taková holčička, která žila v domě bez rodičů a jednou ráno vstala a hned vletěla do kuchyně, kde začala připravovat kaši, jako každý jiný den. Protože měla Máša ráda zvířata, připravovala kaši přímo jim. I když ji kaše vypěnila, protože Máša neodhadla míru varu, nabrala ji na několik talířů a čekala na zvířecí hosty.
Jako první (a jediný) se dostavil medvěd. Ten kaši zblajznul natotata a navrhnul Máše, aby se spolu šli projít do lesa. Protože Máša měla ta zvířata opravdu ráda, neváhala a převlékla se, aby ji to slušelo. Procházeli se celé dopoledne, až došli k jezeru, kde Máša div nezakopla o rozdováděná medvíďata, která náhodou patřila medvědovi, který u Máši to ráno posnídal. Chvíli se s medvíďaty poveselila, ale v tu chvíli přišel zvrat v příběhu.

K jezeru se přitoulal naštvaný jelen, kterému byl v patách ještě naštvanější kůň. Jejich spor byl vedený o peníze, přesněji o jeden cent. Prali se a kopali, a scéna vypadala opravdu zle, až jelen rozčilením cent upustil, kůň cent zvednul a utekl s ním do lesa. Tím končí jelení a končí stopa v příběhu, který se začíná věnovat vlkovi.
Vlk přišel k jezeru a začal nahánět medvíďata. Vlk byl vyhládlý a samotářský. Potuloval se světem bez šance na změnu a s vírou masa v žaludku, když došel k jezeru, kde veselá medvíďata a Máša s nimi skákali v jednom roztančeném celku po pláži. Ani nemyslel na to, kdo mu první vletí do huby, a rozběhl se k nim. Tímto útokem a včasným úprkem medvíďat končí Mášina role v příběhu.
Vlk poté putoval lesem. Snad to bylo z hladu, snad to bylo tím, že žil v pohádce, ale potkal chleba, který si vykračoval pěšinou. Byl ještě teplý, čerstvě vytažený z pece místní babičky, která ho po upečení vypustila do světa a na Honzu za pecí si ani nevzpomněla.
Vlk chléb zmerčil a vydal se rozhodně k němu. "Kam si vykračuješ?" zeptal se vlk.
"Do světa, ta mě nejez. Jsem tu nový," odpověděl chléb, a vlk ten argument uznal. Přidal se ke chlebu, protože by nebyl jediným, kdo by si na teplý chleba dělal zálusk. Jak se ukázalo, měl pravdu.
Po chvíli cesty, kdy chléb ještě pořád hicoval teplem, potkali lišku. Liška byla samotářka, ale ne protože by chtěla. Nikdo jí nechtěl být po boku, protože se jí nedalo věřit. Chleba ji neměl rád už od pohledu, zatímco vlkovi věřil, když mu vlk slíbil, že ho nesežere. I když byl vlk šelma, co pojídal zvěřinu a cokoliv, co mu padlo pod nos, mohlo se mu věřit.
"Co to má znamenat," zeptala se liška přímo vlka, a chléb ignorovala.
"Zrovna mě upekli a vypustili do světa, tak mě nejez," odpověděl chléb a ignoroval, že ho ignonorovala liška. Liška se na chléb ani nepodívala, a jen udiveně sledovala vlka. "Slyšelas," řekl vlk. Liška se teda přidala k vlku a chlebu, a pokračovali v putování, jehož tempo udával chléb.

No a pak potkali mouchu, ale ta už historce z lesa nedala nic nového. Tím, že se sama pětiletá vypravěčka v příběhu ztratila a já musel odejít, nevím několik detailů. Co se třeba stalo s medvědy? Řekla, že nic, že šli domů. Někteří totiž našim životem jen proplujou.
Proč hlavní hrdinka pohádky zemřela hned na začátku? Takový život někdy je, a jde tedy o první pohádku v historii, kdy se hrdinka nedočkala konce.
Co se stalo s chlebem? Nevíme, je možné že uschnul, protože tak to bez vody chodí, a nebo ho liška stejně snědla. Co se stalo s vlkem? Pokud neumřel, bloudí světem dodnes, protože někdo se prostě nezmění. A co měl znamenat souboj jelena s vlkem? Vůbec nic.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama