Světová galérka: Deštníkový atentátník Picadilly

6. května 2013 v 16:33 | Milllhause |  Seriály
Malý, s knírkem a rychle mluvil. Tak popisovali Picadillyho lidé, kteří se s ním potkali, a věděli o tom. Pamatovali si na něj matně; přece jen se vyšetřování naplno rozjelo až po pádu železné opony, a důvod, proč byla po Picadillym sháňka, byl atentát provedený v roce 78. Naposledy byl viděn v roce 1993, když jej ve spojitosti s atentátem vyšetřovali Britové a Dánové. Pro nedostatek důkazů jej pustili a údajně dodnes cestuje Evropou bez povšimnutí (svědci jej prý viděli v Dánsku, Bulharsku nebo v České republice).

Středobodem všeho zde byla nevraživost bulharského spisovatele Georgi Markova k tehdejšímu socialistickému státu. V době, kdy byl Georgi Markov už proslavený a obdivovaný spisovatel, vládnul tehdejšímu Bulharsku Todor Živkov. Tento dobrý Stalinův kamarád vládl Bulharům dost tvrdou rukou, a Markova - kterého tehdejší komunisté po dlouhých debatách nezakázali, měl rád čím dál méně. O to víc mu vadila Markovova sílící kritika režimu a jeho bohémský život, který byl na hony vzdálený životu socialistického dělníka, který měl být šťastný jedině z dobře vykonané práce.
Jak se v šedesátých letech začala smyčka kolem Markova stahovat, rozhodnul se opustit zemi. Nejdříve přejel do italské Bologni, kde se schovával u bratra. "Počkám, než se to přežene," vysvětloval, ale brzy mu došlo, že se to jen tak nestane. Začaly k němu prosakovat informace o spojení bulharské státní bezpečnosti s KGB. Markov se tak rozhodnul utéct do Londýna, kde začal vysílat v rádiu Svobodná Evropa. Ve svém pořadu nenechal na bulharských poměrech nit suchou, což nezůstalo bez následků - v následujících letech byl na něj dvakrát neúspěšně spáchán atentát.
V Bulharsku už byly jeho knihy staženy z knihkupectví, jeho jméno bylo vymazáno z filmových titulků a byl vydán zákaz jakkoli zmínit jméno Georgi Markov v rozhlase, novinách či televizi - to platilo až do roku 89.

Georgi Markov ale nebyl jediný nepřítel státu. Jiný bulharský disident Vladimír Kostov pobýval v té době ve Francii. V pondělí, 28. Srpna 1978, vycházel Kostov po schodech metra u Vítězného oblouku v centru Paříže, když ucítil, jak jej něco bodlo. Do večera pocítil horečky a tak vyhledal lékaře. Po dvou dnech bolesti a teploty pominuly a Kostov si pomyslel, že šlo jen o nějaký virus, který se mu povedlo rychle vyléčit.
Jenomže o 10 dní později, ve čtvrtek 7. září, stál po ránu v Londýně Georgi Markov na zástávce autobusu o mostu Waterloo, kde čekal na spoj do práce. Stál, čekal a najednou pocítil bodnutí na noze. Reflexivně se otočil a uviděl muže, který právě zdvihal ze země deštník, omlouval se silným přízvukem, a okamžitě přešel ulici, kde nastoupil do auta a odjel.
Markov odjel do práce, ale bylo mu čím dál hůř - motolice, teploty a bolest v noze neustupovaly. V nemocnici nikdo nebral ohled na povídačky o KGB a anonymních výhrůžkách (které Markov léta přijímal), a Markova brali v potaz jako každého dalšího, kdo si ten den na něco stěžoval. O tři dny později Markov na rozdíl od Kostova umírá. Jakmile se o incidentu Kostov dozvěděl, dal o sobě vědět a zavolal přímo na Scotland Yard.
25. září byl Kostov podroben lékařskému vyšetření. Díky detailním rozborům se došlo k závěru, že na oba disidenty byl použit ricin, který byl do těl vpravený injekcí - tedy vbodnutím. Proč ale Kostov přežil? Lékaři se domnívali, že část jedu nepronikla do těla a zůstala na Kostovově oděvu, což mu zachránilo život.

Zbývala otázka, kdo atentát vykonal. Nikdo nepochyboval, že vše zosnovala bulharská státní bezpečnost, ale díky britské špionáži se vědělo, že na takovou akci nebyli Bulhaři technicky vybavení, což přivedlo vyšetřovací tým ke KGB.
Po pádu železné opony se Britové i Bulhaři začali o případ znovu zajímat. Všechny stopy v archivech a na základě vyšetřování vedly k jedinému muži. Ten se jmenoval Francesco Galino, který s bulharskou bezpečností podepsal spolupráci v roce 1971 výměnou za beztrestnost (Galino pašoval auta z Řecka do Bulharska, kde je rozprodával na díly). Obdržel krycí jméno Picadilly.
V roce 77 Picadilly podstoupil trénink a byl přemístěn do Londýna, kde začal sledovat Georgi Markova. Tam jej na jeho pravidelné cestě do práce zasáhl deštníkem, který byl upravený na zařízení, které vpustilo do Markova jed. Stalo se tak v den, kdy bulharský prezident Živkov slavil 65. narozeniny.

Protože od vraždy v roce 2008 uplynulo 30 let, nemohl by proběhnout žádný soud, ani kdyby se Picadilly, neboli Galino, přišel sám udat. Dle zdejších zákonů je případ promlčený.
Kostov beztoho pronesl, že ho vůbec nezajímá, kdo to udělal. "Jednalo se o politický čin, a nezáleží na tom, kdo byl vykonavatelem toho činu. Smysl má jen omluva od bulharské vlády, které jsme se dodnes nedočkali."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama