Černohumorné tragédie

3. června 2013 v 16:33 | Milllhause |  Bulharské dny
V létě 97 jsem byl jako každý rok na naší chatě (co jsme měli) v Beskydech. Měl jsem zrovna po šesté třídě, a na hory jsem jel s nadějnými vyhlídkami. Jednou z večera se ale přihnal liják, já jsem vstal z postele, vyšel na balkón a sledoval jak nad Javorovým září blesky. Opřen o zábradlí a v pyžamu jsem měl vidění prázdnin v háji a pořádné bouřky. Nenapadlo mě, že jsem se díval na první záblesky povodně tisíciletí (alepoň tak se jí říkalo, tisíciletá voda).
První vtipy na sebe nenechaly dlouho čekat. Těm o utopených babičkách, co čekaly na pomoc Boha a proto několikrát odehnaly hasiče, jsem se nesmál. Spíše ve mně zatrnulo, z čeho se dá ještě dělat sranda. V Přívoze, což je jedna unikátní čtvrť v Ostravě, je kousek od hlavního nádraží podjezd. I tento podjezd je unikátní, protože je při každé byť jen trochu větší vodě, zatopený. Můj strejda (já mám strejdu) do něj v tom sedmadevadesátém vjel, protože věřil svému Favoritu, že to projede. Nakonec nechal auto autem a musel ze zatopeného Favoritu vyskočit a posadit se na střechu. Tehdy mi poprvé vytanul na tváři úsměv ve spojitosti s velkou vodou.
Tolik jedna mrazivá, a jedna veselá historka. I Cimrmani říkali, že když je člověk na něco krátkej, měl by si z toho umět udělat aspoň srandu, a to prý že platí o smrti, i o politice.
O Bulharech to ale neplatí. Když jsem se jim snažil vysvětlit, jak se v Česku dělají z tragédií sranda a vtipy, nevěřícně kroutili hlavou. Marně jsem vysvětloval recept na utopence a jeho různorodé spojitosti s krutou realitou (jiných lidí). Marně jsem vysvětloval, že na severu Čech je město Most, a že když se u města Studénka stala ta příšerná tragédie, kdy na jedoucí vlak jeden odfláknutý most spadnul, vyrojil se po několika hodinách vtip o nové rychlotrati (Studénka-Most sedm vteřin).
Samotnou Sofii je takřka nemožné vytopit. Starověcí géniové totiž město propletli důmyslnou sítí kanálů, které jsou i při obzvlášť velkých přílivech vody zaplněny do poloviny. Jinak bych objem vody ve zdejších kanálech neoznačil jinak než čůrky.
Bulharský smysl pro hrubější humor jsem kdysi otestoval už první večer ve městě, pár hodin po příletu, hned na uvítací párty. V rámci podpoření dobré nálady jsem vyhledal video, na kterémžto Ježíš v plínkách tančí ulicemi New Yorku na rytmus popové písničky. I když se Bulhaři smějí rádi a nahlas, pochopil jsem tehdy, že mají stanovené mnohem tvrdší hranice odsaď pocaď. Video s Ježíšem tehdy vypnuli po deseti vteřinách a vztekle se odvrátili. Rád to respektuji. Dodnes jsem jim neřekl, jak jsem byl tehdy taky rád, že neviděli konec videa, kdy Ježíše srazí autobus. Černý humor se na Balkáně zkrátka netěší největší oblibě.
 


Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 3. června 2013 v 17:25 | Reagovat

Moj Schwiegervater (je to po cesky "thcan"?) bol Bulhar. S nim sa srandovat tusim absolutne nedalo! (Maximalne sa zmohol na "tststs"...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama