Počasí kontra smrt

12. června 2013 v 19:50 | Milllhause |  Bulharské dny
Pokud se v životě nic moc neděje, vždy se může mluvit o počasí. To bulharské stojí mírně řečeno za prd. Pokud neprší, tak právě dopršelo a všude je bláto. A pokud je modré nebe a slunce a relativně teplo, můžeme si být všichni jistí, že to nevydrží ani do odpoledne, kdy začne z Vitoši foukat vítr a ten přivane kroupy bubnující na hlavu těm, co uvěřili předpovědi počasí. Ta totiž hlásala, že takové vedro jako letos, nebylo už šest set let. Všichni na něj netrpělivě čekáme.
Před pár dny se v okolí Plovdivu procházela po poli babička s dcerou a vnučkou. Všechny doplatily na proměnlivost počasí, protože bouřka je zahnala pod urostlou hrušku, do které bouřka následně poslala jeden z blesků. Babička zemřela spálená na uhel a matka s dcerou mají sežehnuté obličeje, které teď připomají více papír, než kůži.
Před necelými šedesáti lety pak jeden blesk uhodil do desetiletého vesnického chlapce. Ten přežil, ale nikdo si toho nevšimnul. Chlapce pohřbili do rodinné hrobky a pokračovali v životě, stejně tak i otec toho kluka, který pracoval na statku jako buvol, než ho sklátilo srdce. Otevřeli hrobku, kde k údivu a šoku našli tělo chlapce v jiné poloze, než do které ho před dvaceti lety uložili; kluk se před smrtí otočil na břicho. Kdyby to neudělal, asi by ani nikoho nenapadlo, že to tehdy zbabrali.

Bulhaři mají k smrti osobitý přístup, a nejen proto, že na ateistu na Balkáně skoro nenatrefíte. Po celé Sofii lepí lidé na stromy, výlohy obchodů nebo vchody domů různá parte. Jsou tady čtvrtě (jedna z nich se jmenuje Gevgeliskij), kde jsou stromy zprávami o úmrtí někoho obsypány. Když jsem do Bulharska přijel a viděl první desítky sloupů a stromů se smutečními prohlášeními, tak jsem si pomyslel, jestli tu neřádila nějaká epidemie, co vyhladila dva bloky lidí, kteří na fotkách ani za mák nevypadali staří.
Pak jsem se naučil číst, a dočetl jsem se, že se v drtivé většině jedná o lidi, co zemřeli třeba před dvaceti lety. V hlášeních se píše: Je to už 23 let, co nás opustil, nebo Dnes by se sedmdesáti let dožila. Vždy když je výročí smrti, nebo narození, lidé přepíší číslo z minulého roku, vytisknou parte a vylepí ho na strom poblíž domu, kde se dotyčná osoba narodila, žila nebo umřela.
Je to jako všudypřítomná připomínka smrti, abychom na ni nezapomněli. Komik Dylan Moran řekl, že se lidé snaží na smrt zapomenout třeba tím, že celý víkend v obchoďáku vybírají záchod, nebo se pohádají, jaké záclony by měli dát do kuchyně, a jaké do ložnice. Zachvátí nás pak pocit, že máme život pod kontrolou a smrt přestane být tak aktuální.
K těmto lidem jsem se přidal a koupil si nové zrcadlo do koupelny. Prošel jsem složitým výběrem, mezi plastovým a nějakým jiným a deset minut jsem zvažoval, zda mám koupit i doplňky, jako držáky na zubní kartáčky, ručník a toaletní papír. Nakonec jsem vše koupil a jak jinak než v dešti to odnesl domů, kde jsem to všechno přilepil ke zdi. Během odpoledne jsem pak několikrát vešel do koupelny, jakoby poprvé, a snažil se sám sebe mile překvapit tou nádherou. Fakt mi celý život připadal o trochu lepší. Jsem zvědavý, jakou extázi prožiju, až vyberu novou štětku na záchod.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama