Opilci

15. července 2013 v 10:22 | Milllhause |  Bulharské dny
V Bulharsku se dá v posledních týdnech lehce začít rozhovor o tom, jak špatně se tady žije, ale jak by měl být jeden vděčný, že žít může. Jde to jednoduššeji než s počasím. Ve vládě se děje něco podobného, jako v Česku pod Zemanem, který má vládu kamarádů. Zdejší bulharská vláda ale připomíná už rovnou rodinnou firmu, kdy spolu několik ministrů chodilo na houby.
Rozdíl je v tom, jak se k tomu lidi staví. Zatímco v Česku se kroutí hlavou a z rukávů sypou bonmoty, v Bulharsku je to dnes už dvaatřicátý den v kuse, kdy se protestuje před parlamentem. I když sami protestující nevěří ve změnu, denně se tam vrací, střídají se a lidí se zpravidla počítají na tisíce. Domnívají se, že dokud nepoteče krev, nic se nestane (ostatně jako vždy). Říkají tomu Kafe u parlamentu, protože se tam postavili stánky s kafem a banicí. Bulhaři ví, jak na to.

Stejně ale každý den zvoní budík, Bulhar se vzbudí a jde do práce, kde pije vlastní kafe, kyselé mléko, tváří se kysele a stěžuje si, čímž si ztěžuje život a možnost mít dobrou náladu. Před pár týdny se v centru Sofie konala výstava, která se jmenovala Tváře imigrantů. Byli tam vyfocení cizinci, co žijí v Bulharsku a pod každou fotkou bylo napsáno, co má dotyčný (ne)rad.
Téměř všichni cizinci, od Vietnamu, přes Etiopii až po Američany se shodli, že si Bulhaři až moc stěžují. Pár set kilometrů od nich bují války, nebo chudoba, ale stěžujeme si, že máme ve vládě zloděje, jako ostatně každá země.
A pak šla jedna pětadvacetiletá holka do kina v obchoďáku. Po filmu čekala okolo osmé večer na zastávce autobusu, na bulváru Tsarigradsko Schosse, když se přiřítil rychlostí 140 kilometrů v hodině taxík, který řídil ožralý taxikář. Z celého dlouhého bulváru mu bouchla guma přímo u zaplněné zastávky, do které v plné rychlosti najel. Z deseti lidí převezených do nemocnice zemřela další den právě ta holka. Zastávka je obsypána květinami a betonovými sloupky, aby další kreténi nemohli ztropit neštěstí.
Jiný ožrala se válel na jiné zastávce (tentokrát tramvaje) tři týdny zpátky. Byla sobota podvečer, pár výrostků čekalo na tramvaj do stanice Družba, a ten chlap tam ležel jak dlouhý tak široký, a čekal až si jej něco vezme k sobě, přivine ho a oznámí mu, že nic není jeho chyba.
Zatímco jsem viděl, jak výrostek kope do nohy muže, aby se přesvědčil, že tělo ještě není bez duše, byl jsem radši za to, že když už se někdo opije, chce se o to podělit se světem tak, že si lehne na zem mezi lidi a nechá do sebe kopat, aby cítil v blízkosti zhmotněné opovržení, než aby si sedl za volant a roztřískal se na zastávce 80 minut potom, co jsem na ní sám stál.
 


Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 15. července 2013 v 11:35 | Reagovat

Hodně povedený článek. Už jsem si myslel, že dnes na pořádný článek nenarazím. Všechno je buď moc krátké nebo teorie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama