Točené pivo

17. července 2013 v 16:35 | Milllhause |  Bulharské dny
Dobré točené pivo aby člověk v Sofii pohledal. Je to určitě jedna z těch významných obětí, které jsem svým přesídlením podstoupil.
Minulý rok jsem se šel projít k místnímu jezeru, a po dlouhé (na můj vkus) procházce jsem pocítil určitou chuť na jakékoli točené pivo. Ztracen v zalesněné pustině jsem pokračoval v cestě a říkal si, že být v o tisíc kilometrů jinde, určitě bych už na pár pivnic narazil. Ne tolik v Bulharsku. Z rozjímání mě vytrhnula skála, ze které se tyčil betonový skelet, ještě zapomený komunisty. S heslem Piju dobře, piju rád jsem vystoupal po kamenitých schodech na terasu, a objevil malou zahrádku s několika stoly.
Posadil jsem se k okraji, abych měl fajnový výhled a pod balkónem jsem spatřil rozprostřené panorama jezera, od jehož druhého břehu se začala vzdouvat Vitoša; naše místní dvoutisícovka, která nás brání před nájezdy.
Otevřel jsem jídelní lístek, přeskočil ho a otevřel seznam piv. Jako točené měli Kamenici, jedno z té užší špičky; jedno z těch, co se nebojím doporučit Čechům, kteří přijedou. A tak jsem vešel do vnitra hospody, která byla hned vedle terasy a došel k barovému pultu. Řekl jsem té mladé a nezkušené holce, že chci, aby mi připravila točené pivo, a plácnul jsem peníze na bar. Dívka, kterou jsem znatelným akcentem zasypal bulharskými slovími, poznala, že nejsem v žádném případě odtud a odstoupila krok dozadu. Zkoumajíc můj pohled mi ukázala pípu. Tu jsem viděl, ještě než jsem jí o to pivo řekl.
"Jedno," potvrdil jsem a usmál se, protože jsem byl blízko. Ona se nato začala shánět po půllitru, což mi na důvěře v očekávanou kapku chlastu nepřidalo. Skutečně, a nedramatizuju, jej za tři čtyři minuty našla. Bez toho, že bych hádal, kdy se tady někdo naposledy točeného napil, jsem převzal to pivko a vrátil se k výhledu na terasu, kde si k mému batohu mezitím přisedl nějaký pár frantíků, co mi pokynuli dobrý den. Napil jsem se, a bylo fakt dobré. Vypil jsem čtyři, než jsem dostal odvahu odtama odejít.

Ve čtvrti, kde bydlím (jmenuje se Slatina), je jedna klasická bulharská hospoda. Kamenné podlahy, staré rekvizity, klasické keramické nádobí, bulharská hudba a fakt dobrá kuchyně. A točené pivo, což byl hlavní důvod, proč jsem tam vešel.
Jenže i když je prostředí v této dostupnější hospodě diametrálně jiné, než ten komoušský hnus u jezera, objednat si tady pivo chce kuráž. To první postrádalo pěnu, a stalo se tak zrovna při přítomnosti milovníka piva z Moravy. Další pivo, které jsem si tam dal před týdnem, jsem ani nedopil. Jiří Sovák jednou tento typ chmele označil jako Samoser. A to teda můžu potvrdit.
Pro zakázané ovoce je potřeba riskovat, pro dobré pivo je třeba jít dlouho pěšky. V Sofii určitě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama