Názor na hru, kterou jste neviděli

13. března 2014 v 7:52 | Milllhause |  Film
Já tady ode všeho uteču.
Prosímtě, utéct od rodiny, jako nějakej syčák. A ke komu?
K někomu, kdo od ní utekl taky - alespoň tak se tvářila ta hra, co jsme na ní se družkou byli. My totiž byli v divadle a nestačili jsme se divit. Jmenovalo se to What is the night for, Za kakvo e noshta.

V hotelovém pokoji se sešli dva milenci, co se jednou sčukli už před jedenácti lety. Od té doby se neviděli, a aniž by si o tom kdy řekli, na sebe pořád mysleli. Ona se mezitím stala psychicky labilní matka a manželka, jemu je naopak všechno jedno.
Když zrovna měli konferenci ve stejném městě, zavolala mu, aby skočili na jedno a potom na sebe, ale on si v hlavě přehrával plán, jak by ji mohl získat pro sebe nafurt. Postupem noci se tak otevírají rány a křivdy, výbuchy vzteky střídají fóry ("ráda tě krmím; tys vložil něco do mě a já teď můžu vkládat něco do tebe.") a vše postupně spěje do pointy.
"Můj syn mě má za dobrého otce, manželka za dobrého manžela, mí obchodní partneři za rodinný typ - k čemu mi to je, když mě ani jedno z toho netěší? Když vím, že to jediné co chci, je být s tebou. Proč mám naplňovat představy jiných a nevykročit po vlastní cestě a být šťastný bez ohledu na pravidla, co nastavila společnost?" ptá se on jí.

Hra tak nebyla úplně o odpovědnosti. Protože když si nějakou ženu vezmu, a udělám si dítě, tak přece nemůžu kdákat byť o deset let později (když už jsem trochu jiný člověk), že když se mi to nelíbí, tak se na to jednoduše vykašlu a nikdo mi to ani nemůže mít za zlé, když jsem byl přece nešťastný.
Podobně slabý argument pronesla postava bývalého manžela ve Vratných láhvích.
"Proč aspoň nezajdeš za synem, pořád se ptá po tátovi," říká mu bývalý tchán.
"Protože by mi to utrhlo srdce," říká otec. Jenomže co je komu po jeho srdci?

Jednou jsem vzal řešení, tak se ho budu držet a nebudu z ostatních dělat pitomce, když vlastní volbu několikrát přehodnotím. Prostě ponesu následky.
Připadá mi, že se na to hraje čím dál tím míň. Kdysi demokracii pochopili lidi blbě; totiž mysleli si, že si můžou dělat cokoliv si zamanou. Teď se k tomu ještě vytráci odpovědnost za vlastní činy. A píšou se o tom i hry s dobrým koncem, protože ti dva milenci spolu s úsměvem opravdu práskli do bot.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama