Léta páně 1812

14. srpna 2014 v 10:36 | Milllhause |  Povídky
V pubertě jsem začal psát rozsáhlý filosofický román o napoleónských válkách. Nedostal jsem se dál, než za úvodní stránku. Tu jsem po čtrnácti letech našel.

Masivní pláň, ještě trochu skrytá mlhou. Vlhko a studený vánek. A potom silný tlukot pod brněním, způsobený strachem.
Třísetčlenná jízda valící se proti pěšákům a střet, který rozlámal vazy vojáků a nohy koní. Každy bere, co má po ruce, aby mohl dorazit každého, který by ho chtěl zabít. A najednou chybí ruka a něco studeného proniká pod brnění a způsobuje to neskutečnou bolest. A záblesk světla a kulka a tlak odhazující až pod kopyta rozběsněných koní.
Pohasínající vnímání, skrz polozavřené oči sledování morbidního rozsekávání dalších vojáků a kamarádů.
Umírání a strach z toho, co přijde potom. Nebe? Tma? Možná jednom spánek a to by bylo asi nejlepší. Nebo nebylo? Do tmy nechci. A co můžu čekat od nebe? Chtěli by mě tam vůbec? Nejspíš ne.. No tak si teda vybírám ten spánek. Chci usnout a probudit se až za hodně dlouho, až bude po všem a já budu někde jinde. Až tyhle války skončí. Až skončí ty nesmyslné války způsobené tím nesnesitelným prckem Napoleonem.
Až bude klid..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama