Podzimní sníh

25. října 2014 v 10:27 | Milllhause |  Bulharské dny
V Sofii přes noc napadnul první sníh, což je nemilé, protože ještě předevčírem jsem chodil po světě s kraťasy za dvaceti stupňů celsiových a vesele si hvízdal. Protože žiju v chudé zemi a ta hledá všemožné možnosti, jak si přivydělat, zvětšily se pokuty za různé malicherné věci na autech, jako jsou letní gumy v zimě, zimní gumy s nedostatečnou drážkou, kvalitu kaučuku a brzd a nakonec za to, jak nově vypadají stěrače.
Už jsme přišli na to, proč jsou v Sofii jedni z nejhorších řidičů vůbec. Nedává se tady totiž přednost chodcům, auta kličkují i mezi lidmi na přechodu, jen aby ušetřili pár vteřin, vytlačují se ze silnic a troubí i za to, že jsem na zelenou neodjel už před desetinou vteřiny. Krom toho, že si rádi řidičáky kupují u známých, mají bodů ne dvanáct (jako u nás), ale rovnou šestatřicet. Za to, že třeba na ledu jezdí se zimní gumou, ztratí podle nových přísnějších pravidel čtyři bodíky. To se to pak jezdí.

Ale abych jen nepyskoval, tak je v Sofii všude bahno a protože tady neumí nikdo řídit, budou všude zácpy, které vznikají už po pětiminutovém dešti (teď nedramatizuju, ona fakt jednou vznikla zácpa po několikaminutové přeháňce) a budou do sebe různě šťouchat a pak si nad pomačkanými karoseriemi rozbíjet držky.
Já mám dnes volno, budu doma leštit podlahu kartáčkem, protože ta věc na vytírání (teď jsem zapomněl, jak se tomu říká) je celá nasmrádlý a nedá se použít. Já ho ráno použil a teď to tu smrdí, jako bych to nevydržel a pustil to v každém z pokojů.
Moje těhotná družka, jejíž nos stává se s narůstajícím břichem čím dál citlivější - je náchylná i na moje deodoranty (Old Spice - Smell like your Grandpa) - tak dokonce špatně nese i byt nasmrádlý močí.

V Sofii se jinak ale nežije špatně. Bojíme se jen, aby bylo přes zimu v bytech teplo, neboť ruský malčik je jedinným zásobovatelem plynu. Krom toho venku zmzrzlí pséci stávají se trochu agresivnějšími. Včera po mně jeden skákal celých sto metrů, než jsem došel domů od zastávky. Asi mu můj odér březí feny připomněl něco z mládí a chtěl si se mnou společně zavzpomínat. Naše fena je totiž nadržená jako rus, když vidí nestřeženou hranici, a různě nám po bytu kape krví. Nestrannému pozorovateli by se kvůli krvavých skvrn na podlaze mohlo zdát, že trpíme domácím násílím, což se u nás ale (zatím) nepěstuje. Někdy teda ujedeme, a to mě družka kopne třeba do prdele, ale jinak to odnáší jen stoly, medy ve sklenicích na nich, dveře (dvoje) a nebo třeba oděvy, které běsnící trháme na kousky. A jednou jsem družce hnul žlučí takovou měrou, že mrskla zrovna uvařenou polévkou o zem. Nevím, jestli jste někdy viděli někoho hodit polévkou o zem, ale asi ne, a tak věřte, že když zvolíte dobrý úhel a švih, můžete si nudlovou polévkou ozdobit celou kuchyň.

Nemám rád lidi, co pořád na něčem něco vidí. Co se vlastně stalo s počasím? Třeba léto tady trvalo asi tři týdny, a aniž by skromného škrabalovi tohoto blogu zteplaly kosti, léto zmizelo a objevil se podzim, který trvajíc sedm dní včera odešel a nechal se zasněžit.
Hlavně ale, že je dobře na světě a nikdo mi nebombarduje dům, nebo neříká, ke komu se modlit. Zatím to jde.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama