Práce, jé, práce

7. října 2014 v 19:12 | Milllhause |  Bulharské dny
Teď trochu z vážnější jamky. Ve čtvrtek minulý týden vybouchla kousek od bulharské Montany továrna, přesněji v Horním Lomu. Zařvalo tam 15 lidí, kteří měli tu smůlu, že byli právě v práci, pokud se tomu pracovnímu poměru dalo říkat práce.
Pokud si chce člověk v Bulharsku dobře a pokojně žít, musí pracovat u mezinárodní firmy, protože v bulharských firmách s lidmi rádi vořou. Člověk většinou nemá možnost práce nechat a hledat si další, protože má doma děti a účty a na výplatě 600 Leva, což stačí tak na nájem a elektřinu.
Továrna, která slehla ze zemí radius 3 kilometrů, byla zbrojní a miny byly podle poslední inspekce skladovány i v kotelně (počet min ve skladištích navíc dost přesahoval normy, bylo jich tam až 800 000). Plat v továrně se pohyboval od 250 do 400 Leva měsíčně (podle toho, kdo kolik min rozmontoval; norma byla údajně až 100 min na hlavu).
Jediný, kdo neštěstí přežil, byl manželský pár ve středních letech, kterému zde právě skončila směna. Jakmile uslyšeli první výbuch, skočili do dvoumetrové rokliny a jako zázrakem se jim nic nestalo. Na místě továrny totiž zbylo jen roztavený kov; vše ostatní se vypařilo, včetně patnácti zaměstnanců. O to hůř se nese jeden z posledních závěrů vyšetřovací komise, která si je téměř jistá, že závod byl vznícen záměrně.

Podmínky nebyly špatné jen v rámci platu. Když bylo v závodu přítomné vedení, nedostali se zaměstnanci ani na záchod, natož na svačinu. Osm hodin v kuse odstraňovali ze světa nechtěné nášlapné miny, aby management viděl, kolik jich je jeden člověk schopen za jednu směnu zvládnout.
Teď jsou z těchto podmínek a katastrofy všichni v šoku, jenže je skoro jisté, že jakmile pomine první vlna zděšení (jak je tohle vůbec možné), pozapomene se na to a v pracovních podmínkách se nezmění nic. V posledních letech v Bulharsku totiž vybuchly už dvě zbrojní továrny. V prvním případě to vyhodilo okna v celé čtvrti Sucha reka, která leží na kraji Sofie.
Družka tehdy byla u babičky ve čtvrti Gevgeliskij a obdržela jen otčímův telefon, aby rychle zatáhla závěsy a schovala se daleko od oken. Tehdy vybuchla jen část celé fabriky, a to bylo údajně štěstí pro celé město. I tehdy byli obyvatelé Sofie v šoku, jenže se nic nezměnilo. A jak je možné, že takové továrny existují a mohou fungovat? Jeden z vyšetřovatelů jen říká:"Zřejmě je někdo důležitý podporuje.."

A tak vzdělaní a kvalifikovaní Bulhaři dál dřou kůži i šest dnů v týdnu v bulharských firmách za směšných podmínek a za směšné peníze, které neuživí je samotné, natož rodinu. Přesto znám dva lidi, kteří si tuhle zemi vybrali ne kvůli ženě, ale kvůli možnostem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama