Odstíny chudoby, aneb Rádi mrdame

27. listopadu 2014 v 20:43 | Milllhause |  Bulharské dny
Ve školce mají teď v lekci latinských tanců novou choreografii na písnčku I like to move it, a protože move se v Bulharštině píše mrdat, neodolal jsem. Neodolal jsem to napsat jako název.
Magi se tak denně vrací ze školky a prozpěvuje si 20 let starý hit We laka můve můve, ju laka šeki šeki.

Potom jsem byl zase jednou v Kauflandu a koupil jsem si pár stovek gramů dušené šunky. Když jsem ji vložil do vozíku a zatočil na hlavní ulici, která končila až u pokladen, došlo mi, že by se tady dal docela dobře ochcat systém - jako vlézt do jedné z uliček a nenápadně sežrat půl kila salámu. Hned jsem to řekl družce a ta mi přitakala, že přesně tohle dělala jedna její chudá kamarádka, která neměla peníze na jídlo pro vlastní dítě, a tak chodila do Kauflandů a pojídala s malým synem šunku v kauflandovských uličkách.

Podobný trik použili ve filmu Procitnutí v Garden State, kde jeden maník vešel do Kauflandu (ameuricky Wallmart) a tam vzal z regálu balík nožů. Třísknul s nimi o zem. Potom krabicí zašejkoval jako s koktejlem. Pak s ní znovu praštil o zem. A pak s ní přišel k reklamacím, že není s tímto zbožím spokojený a ať mu vrátí peníze. Takhle si vydělával.

Člověk nikdy neví za čím je co. Dneska ráno mě na chodníku u přechodu pro chodce zastavil jeden maník, co byl mladší než já, nechyběla mu ani jedna končetina a nebyl nijak zohyzděný a požádal mě o peníze. A protože to udělal beze zbraně, žádné jsem mu nedal. Chudák určitě netušil, že jsem v té chvíli opravdu žádné neměl. A mě napadlo, jestli nakonec nebude nějak zohyzděný (zejména leností), protože už v mládí upřednostnil žebrání před prací.
Jenomže na Balkáně dělají třeba výkopové práce i lidi s univerzitou. V poštovní schránce se tak krčí složenky. Žena mladíkovi doma dělá virvál, protože to samé dělá jí to dítě na gauči hrající si polštářem. A protože výplata od poslední brigády ještě nepřišla a rodiče už roky neberou telefon, nebo jsou na pravdě boží, spolkne mladík hořkou pilulku a jde do ulic požádat o jednu leva, což stačí na pecen chleba. A potká někoho (mě), koho by ani nenapadlo mu něco přispět.

Z toho jsem měl vždycky vítr, skončit na ulici. Protože líný bych byl a z výplatou jsem nevystačil, ať už jsem dostal 81 korun, nebo desítku nebo čtyřikrát tolik. Nota bene z toho mám vítr teď, když jedno dítě roste a druhé za chvíli vyskočí do světa.
Ale jednou mi jeden nepříjemný chlap, se kterým jsem montoval altán, řekl Hlavní snad je, aby se najedly děcka, ne? Člověk nikdy neví za čím je co. A tak pro veselé zpívající dítě třeba i ukradne salám v obchodě, nebo pro něj půjde žebrat, když bude muset.
Vypadá to, že se pomalu z Bulharských dnů stávají dny Mudrcovy, i když měly být jen mile Otčí.
 


Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 27. listopadu 2014 v 21:10 | Reagovat

O tom, že v České republice máme ukrajinské dělníky s univerzitou (doktory, inženýry atd.) jsem seznámena. Není to problém jen Bulharska.
Lidé mají prostě hlad a tak jí v obchodech. Legrační je, že ve zprávách z toho udělají vždy haló a o politicích, kteří opět "vytunelovali" státní úspory se kecne jen tak mimochodem. A pak když se zeptáte nějakého "demokrata", tak vám řekne, že je to tak správně a hlavně, že máme právo dělat si co chceme (což není úplně demokratické jako anarchické, ale co, když je to dneska žádoucí...) ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama