Těhotní blbci

2. prosince 2014 v 9:08 | Milllhause |  Bulharské dny
Člověk je za maličkost zvanou těhotenství rád, ale jedno takové těhotenství člověka dost zblbne. Člověk tak začne být rád i za to málo, co se mu ještě povede napoprvé. Tak třeba je strašně skvělé, když jdu koupit mlíko a domů donesu mlíko. Kdysi jsem to pokládal za samozřejmost a logické vyústění celé akce, ale není tomu tak, přátelé. Stane se, že člověk jde koupit mlíko a brambory a chleba a speciální druh chipsů požadovaný mlsnou těhulí. To už je mise pro pokročilé. Kámen úrazu je samozřejmě u těch chipsů, protože pokud tady neuspěju, čeká mě hněv pekelný a kopanec do řiti. A tak se vystresuju na takovou úroveň, že myslím jen na ty chipsy. Pokud je najdu, a to si pište, že jinak to ani není možné, tak mi tělo zaplaví vlna endorfinu a vyplaví mi ze seznamu zbylé položky, pro které jsem původně sám chtěl jít, protože jsem měl třeba hlad.

Minulý týden si moje těhule udělala procházku do Kauflandu, nakoupila si pár věcí (zejména spousty druhů jídla) a u kasy si uvědomila, že si nevzala peníze. Tak se téměř rozplakala a prošla se zpátky domů. Během cesty si prohlížela prázdné nákupní tašky v rukou a dumala o možnostech jídla. Zavolala mi do práce a postěžovala si. Říkám ji:"Ty hormony ti dávají zabrat.."
Odpoledne po práci jsem ji naložil do auta a odvezl ji do Kauflandu, a s radostí pozoroval, jak nadšeně znovu kupuje všechno to jídlo. U kasy jsem otevřel peněženku a zjistil jsem to, co i amatérští stavbaři příběhů už tuší - peníze jsem tentokrát zapomněl doma já. Přišel jsem na to až ve chvíli, kdy bylo zboží propípáno a uloženo ve vozíku; kdy ke mně usměvavá prodavačka natahovala dlaň. A tak si od té doby hrozně vážím chvilek, kdy jdu nakoupit a při placení mám u sebe peníze.
"Co není v hlavě, to je v nohách."

Cítíme tak, že se z nás stali prostě dva blbci. Není den, abychom si neuvědomili, že jsme něco nezapomněli. Družka to našla někde na internetu - že těhotenství krade mozkovou kapacitu, ale nepsali tam nic o tom, že se to stane i mně.
Ačkoli, určitý zárodek tohohle postižení jsem už v minulosti zaznamenal. Jedno léto jsem během cesty tramvají z hospody rád usínal a probouzel se na hlavním ostravském nádraží. Jestli jsem byl to léto dvacetkrát v hospodě, tak jsem na nádraží skončil minimálně šestnáckrát. Pamatuji si na chvíle, kdy jsem neusnul a probudil se minutu před mou zastávkou. Tím jsem se dostal do takové extáze, že jsem domů skoro dotančil.
 


Komentáře

1 faun faun | Web | 2. prosince 2014 v 10:52 | Reagovat

:-D a nejen, že to gumuje kapacitu mozku, ale když už si na to oba relativně zvyknou, tatínek taky ze solidarity přibere :-P

2 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 11:05 | Reagovat

Že "těhotenství krade mozkovou kapacitu" asi bude bohužel pravda,dost se děsím chvíle, kdy mě to postihne taky :-D Ale že by to bylo nakažlivé? No, aspoň si pak nemáte co vyčítat :-D

3 theworldisugly theworldisugly | Web | 2. prosince 2014 v 11:06 | Reagovat

Hm.. tak to se máme všichni na co těšit. :D mimochodem, povedený článek.

4 Ina Ina | Web | 2. prosince 2014 v 16:58 | Reagovat

Bože díky za bezkontaktní platby :D Jinak bych měla ten samý problém pomalu denně a ještě k tomu bez těhotenství :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama