Být šoférem v Sofii

14. ledna 2015 v 9:07 | Milllhause |  Bulharské dny
Je to pořád to samé dokola. Člověk nemůže jinak, než se stát neurotikem (to je můj případ), nebo naopak flegmatikem, se kterým už nikdy nic nepohne - až takové důsledky může mít projížďka motorovým vozidlem po Sofii. Pamatuju, že v Ostravě se vždycky říkalo, že nejhorší šoféři jsou z Karviné, kterou jsem myslím nikdy neprojížděl, a tak to nedokážu srovnat, ale co jsem zažil v Sofii by už pomalu vydalo na článek. A tak ho napíšu, ne?

Tak třeba minulý týden. To jsem v neděli ráno jel do práce. Bylo kolem jedenácté dopoledne, klídek, ulice poloprázdné; pomalu jsem se v menší koloně přibližoval k semaforu, když v tom land rover přede mnou změnil názor na trasu své cesty a stočil to doleva - tam, kde nebyla cesta, ale jen travnaté políčko, které rozdělovalo bulvár pro oba směry. Land rover přeskákal pole (pro to byl konec konců vyroben) a jel dál.
Pár měsíců potom, co jsem na Balkán přijel, jsem jel do práce maršrotkou (vzpomínáte?, rozbité malé mikrobusy, které zběsile brázdí město) a tahle maršrotka taky jednou ráno stála v klasické zácpě. Stáli jsme v pravém pruhu a čekali na zelenou až jako xté vozidlo v pořadí. Řidiči ruply nervy a tak tou plnou maršrotkou najel na chodník, potom sjel na tramvajové koleje, potom zase skočil na ten travnatý oddělovací chodníček mezi cestou a kolejemi a potom jsme pokračovali v cestě. Byl jsem v šoku, ale nejvíc mě zarazilo, že ani jeden člověk v maršrotce nehnul ani brvou.

Blinkry se tady téměř nepoužívají, ale zato klaksonem jsou bulhaři až posedlí. Jsou jako Mr. Bean, když objevil kouzlo zvonečku na přivolání recepčního v hotelové recepci. Klakson se rozezní hned, jakmile nevyjedu už na oranžovou. Pokud se rozjedu až jakmile blikne zelená, stihne mě trest. Sofiané totiž spěchají, ačkoli tady normální život začíná fungovat teprve až v deset ráno.
A teď trochu adrenalinu. Jednou jsem jel po hlavní a jeden děda mi tam začal vjíždět z vedlejší cesty. Samozřejmě jsem ho nepustil, ukázal mu jedno gesto s prsty na pravé ruce, které jsem se kdysi pro tyto případy naučil, a hezky si v autě zakřičel to prase! Děda udělal to samé, rychle prokličkoval mezi auty, předjel mě a dupnul na brzdy. Hned jsem si tehdy vzpomněl, že tenhle sport byl jednu dobu hodně populární na českých dálnících, a tak mě zahřálo, jak se Balkán přiblížil Evropě.
Jenomže to všechno se dá pochopit, když to dělají normální řidiči osobních aut (postihy minimální, 39 bodů namísto našich dvanácti, kupování řidičáků), ale člověka až zamrazí, že tak jezdí i šoféři hromadné dopravy. U maršrotek se tomu nedivím, ti se skoro pyšní tím, že jezdí jako blázni. Ale když mě z cesty vytlačí autobus, zatímco si řiditel autobusu pokuřuje cigárko, nebo taxikář svou jízdou donutí družku téměř porodit, aniž by měla před termínem, to je na pováženou. Škoda, že o tom nikdo neuvažuje.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama