Svatba

24. ledna 2015 v 20:38 | Milllhause |  Bulharské dny
"A víte proč?"
"No protože my s ním v Ústí zatočíme."
"Správně, ale víte proč? Protože my inkasujeme ihned! Dělá to dva tisíce třista pět."
"Správně… to je dost ne?"
"No, syn se žení dvakrát třikrát za život, ne?"

Budu se ženit, což logicky dává mé družce možnost se vdát, a oba to hodláme trefit hned na poprvé. Za pár až několik let se té poznámce třeba sami u rozvodového soudu zasmějeme, ale kdo to kdy nechtěl trefit?
"Budu se ženit," řekl mi jednou jeden kamarád, zrovna když mu bylo osmnáct a ještě jsme měli před sebou víc než rok na střední.
"Ty jsi debil," říkali mu okolo. Teď je ženatý už podruhé, protože prostě neztratil víru v tuhle instituci. Jeden můj strejda má bratra a ten byl ženatý dokonce asi šestkrát a stejně to netrefil ani jednou.
A jak naše veselka bude vlastně vypadat? Divně a vskutku mezinárodně. Na Balkánu totiž lpí na tradicích, které bych si měl pomalu začít študovat. Tak třeba svatbu by měli zcela zařídit svědci (v tomhle pravda takový rozdíl není). Každopádně jsme tady hned najeli na mělčinu, protože svědkyně žije v Německu a svědek ve Švýcarsku; svědek se navíc musí naučit i bulharsky, protože proč dělat věci jednoduše, když je můžeme dělat složitě.
Potom tady hrozně rádi hrají národní písně na takzvané gaidy, česky dudy. Tak nějak bylo zvoleno, že nám na ně během obřadu budou hrát, ale pod jednou podmínkou - naučí se hrát You'll never walk alone, což je skladba vlastně dokonale stvořena pro příchod k oltáři a tak jsem neústupně zvolil zrovna ji. Jen ať se s ní popasují, dudáci.

No a ženitba proběhne v horách, jako v dobách pětisetletého temna, kdy bulhar začal kroutit hlavou naopak, aby zmátl turka, který si podmanil Balkán. Bulhaři tehdá žili v horách a předávali si tradice ústně, z generace na generaci, protože knihy byly spáleny. Ženili se tehdy na horských lukách, sedě v trávě uspořádáni do takové podkovy, zatímco jídlo a pití bylo naskladáno před nimi. Protože my samozřejmě nejsme až tolik avantgardní, ale naopak hrozně moderní (čekají druhé dítě a už plánují svatbu), pomůžeme si židlemi a někde i stoly.
Nevěstu si pak musí ženich koupit (ani nevím, jestli to zní romanticky). Pár dobrých lidí ji zamkne v bytě, nebo v pokoji a já ji budu muset vykoupit, tedy vysypat na stůl nějaké leva. Teď si uvědomuju, že ani nevím, komu ti lvi vlastně půjdou do kapsy.

Rozhodli jsme se, že po nutném DA-DA a odkroucení nezbytných tradic to bude docela příjemný večírek v horách. A protože se v Bulharsku nic neděje tak, jak si to člověk naplánuje.. proběhne svatba nakonec na úřadu, který jakoby vypadnul ze socialistické fotky, kde se před obřadem budeme muset zapsat na vrátnici. Oddávat nás bude zpola líznatý úředník, který ale bude znát zpaměti hymnu Liverpoolu a dojatě nám ji zapěje, aniž bychom ho požádali. Prostě mu to přijde jako dobrý nápad. Celý obřad bude pro něj, stejně jako pro nás, nejen premiéra, ale i derniéra zároveň.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama