Bulharské ego

3. února 2015 v 21:13 | Milllhause |  Bulharské dny
Když jsem do Bulharska přijel, vypadalo to, že je tahle země přecpaná srdečnými lidmi, kteří s otevřenou náručí přivítají každého putulného cestujícího. Takového tuláka posadí k jídlem přecpanému stolu, nalijí mu rakii, pivo, solené mlíko a vodu, a celou dobu si s ním vypráví a dají mu pocítit, že on je nejdůležitějším člověkem v místnosti. Vlastně to tak pořád je, ale jak tak člověk tráví v Bulharsku dennodenní obyčejný život, dostane se časem trochu pod slupku místní nátury.
Nechce se tomu věřit, ale hodně (a tím myslím opravdu většina) bulharů má problém s egem. Bulharsko je národ egomaniaků. Nejvíce se to samozřejmě ukazuje právě na těch cestách (že se k tomu pořád vracím), kde se krásně vidí, jak bulhaři sami sebe považují za hlavního šoféra té silnice. Nedávno jsem se o tom bavil s kolegou rumunem a ten mi tenhle dojem potvrdil. Ze začátku mu přišlo na mysl jen Co za země, že tu žijí jen přátelští lidé. Ale čím dál víc začinají být i sami bulhaři znechuceni vlnou arogance, která prostupuje ulicemi a hlavami.

Je to jako by se chránili. Vše pro rodinu a naprosté nic pro ostatní. To je hodně zjednodušené a v praxi to tak snad není, ale člověk, který se rozdává pro rodinu a je až ztělesněná dobrota, se dokáže po vyjití z bytu změnit v arogantní hovado, které Vás skoro smázne během předjíždění, nebo Vás bez okolků předběhne v čekárně, ve které nevidí ani jednoho z dvaceti čekajících. Čekárny jsou další specifické místo, kde se dá vždy dobře vyčíst nátura a stupeň kultury národa. Hodněkrát jsem si pomyslel Pořadové lístky na vás, vy hádavá chátro! Člověk se v čekárně musí bít za svoje místo na slunci.

Neříkám, že češi jsou jiní a více než bulharům jim záleží na tom, koho právě předjeli, nebo kdo před nimi stojí ve frontě. Jenom ten poměr sil je v obou zemích hodně odlišný. Řekl bych tak dva k osmi. Dva češi předběhnou bez servítek, zatímco osm jich čeká spořádaně v linii. Zatímco tady jen dva ušlápnutí bulhaři sledují houf zběsilých čekatelů, kteří se najednou sesypou na doktora, jen co otevře dveře.
Ale abyste si nemysleli, v jakém nežiju pekle plném sobeckých kreatur, vzpomeňte, jak rád přeháním. Už si toho všimli i v práci a začali mi říkat Drama queen. Drama Queen, co by si měla uvědomit že si pro život vybrala Balkán.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama