Denně v jednom bulharském domě

18. února 2015 v 13:59 | Milllhause |  Bulharské dny
Říkám to pořád a pořád to říkat budu (protože se rád opakuju) - domy v Bulharsku, nebo tedy v Sofii, vypadají, jako by je poskládalo z různě barevných stavebnic malé dítě. Než aby se totiž obyvatelé domu dohodli, jak bude dům vypadat, každý si to ve svém patře řeší po svém. Šedé nezateplené patro tak střídá zpola žluté patro, potom přijde třeba červené, potom jedno obalené do rzi a nakonec třeba jedno zase šedé, ale už zateplené a dokonce s plastovými okny.
"Neshodnou se, jakou barvu má hovno!"
Asi před dvěma lety byl sklep našeho domu zcela zatopen hovnama. Čekal jsem, že to budeme chtít všichni vyřešit a že sebereme peníze pro firmu, která to tam dole dá dohromady. Nakonec jsme se opravdu dohodli, ale nestalo se tak na první schůzi, ani na té desáté. Ještě déle pak probíhala debata o tom, jestli náš vchod najme uklízečku, která by dvakrát do týdne vysmejčila těch našich osm pater. Taková uklízečka přijde na 1,50 Leva měsíčně na hlavu. Ale nevěřili byste, jak se lidi zdráhali.

Hned dole v prvním patře, protože na přízemí se tady nehraje - tady je první okno rovnou první patro - tak v tom prvním patře teda žijí manželé se dvěma malými kluky. Ten starší šestiletý mě zdraví slovy Jak to jde, kámo a ten menší hodně křičí, a úplně nejvíc křičí jejich mamina; docela mladá a malá osoba, při jejímž řevu se třesou okennní tabule. Vedle nich bydlí buď jeho nebo její rodiče (to ještě nevím) a právě k těm se chodí pro klíče k jističům, když vypadnou.
Ve druhém patře netuším kdo žije, ale třetí patro je důležité pro budoucnost, protože tam žije Tony, neboli Antonio, neboli malý klučík, kterého si před lety Magi vybrala jako muže, se kterým absolvuje svatbu. Hned o patro výše jsme už my a taky byt zapečetěný jakoby policií. Nad náma vím že žije ještě člověk, který nám začátkem každého měsíce zaklepe na dveře a chce po nás peníze za vodu, potom taky jedna fúrie, která je právě tou zvolenou uklízečkou a která nám pečlivě sesbírané psí chlupy vkládá do zámku od dveří a lepí nám na dveře vzkazy, že nehodlá čistit po psovi. Jakoby si mohla vybírat, co je jí příjemné z chodby odklidit, a co ne. Jakoby netušila, že ji platí i ten pes, kterému pak 1,50 Leva strhávám na stravě.
A nakonec (kromě několika rodin s dětmi) až nahoře žije jedno ožralé prase, takový Klabouch, který rád zpívá na chodbě o mrzutém životě, který vede.

V domě máme výtah, do kterého se češi bojí vstoupit, špinavé zelené potetované zdi chodby, fascinující výhled na Vitoshu a nakonec poštovní schránky bez klíčů, protože když ty schránky udělali, tak klíče dali jen těm, co byli zrovna doma. Ostatní tak buď zámek vyměnili, nebo ho prostě vytloukli. Nemusí se tak klíčem dobývat pro poštu, kterou by beztak nikdo nekradl, když si někteří bulhaři ze strachu z nových účtů neodebírají ani tu svoji.
 


Komentáře

1 yuki yuki | 28. února 2015 v 13:03 | Reagovat

Život v niekoľko poschodovom dome, bytovke alebo paneláku, nieje ľahký ma svoje výhody aj nevýhody :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama