Hra na Skipyho

7. dubna 2015 v 18:29 | Milllhause |  Bulharské dny
Zápasnická tělocvična s upoceným vzduchem. Uprostřed žíněnky stojí kluk v malém kruhu vyznačeném červenou barvou. Bolí ho celé tělo, ale ještě stojí na obou nohách. Vlastně cítí úlevu, že je může použít obě. Jakmile vyskočí z malého do velkého kruhu, může dle pravidel skákat jen po jedné modřinami poseté hnátě a nahánět dvacet dalších týpků v tělocvičně, aby je praštil přes záda. Působí na ně ale jako žralok na hejno sardinek a není s to na nikoho dosáhnout.
Najednou změní směr, zaklopýtá a na chvíli dopadne na obě nohy. Ví, co to znamená a tak jen polkne, skloní se a zadrží dech. V tu chvíli se všichni ti, kteří od něho utíkali, nebezpečně přiblíží a zasypou ho pěstmi. Oni nadšeně kříčí, on sípe, ale stejně se vlastně všichni smějou. "Pojď!" kříčí na něj trenér. Pod přívalem ran se tak raněný klokan skipy prodírá zpátky do malého kruhu nabrat dech.
Tuhle a další logické hry jsme hráli na trénincích řecko-římského zápasu, když jsme zrovna neměli k dispozici balón na fotbal a trenér neměl jak nám jinak pomoc s protáhnutím svalů. Zažil jsem tak nutné mučení podle trenéra.

Na letních soustředěních se pak dělala zkouška blbosti; aby se vědělo, zač stojí nováček a co od něj čekat. Byl horký srpen, já jsem stál v řece a chladil si v ní své dvanáctileté nohy, když ke mně přišli starší kluci a řekli, že mi ukážou trik s pampeliškou. Přijal jsem výzvu a vystoupal z vody po kluzkých balvanech na břeh. Jeden z nich utrhnul zralou pampelišku, odtrh stonek, podal mi ho a řekl mi, abych ho schoval někde v šatech. Otočil jsem se a důmyslně stonek vložil do kapsy od kraťas, ale do té malé kapsy v kapse, o které nikdo neví. Otočil jsem se zpátky, on vzal hlavu pampelišky a klepal s ní okolo mne, jako to dělají šamani, když se snaží někoho zaklít. Nejdřív zkusil boty, okolo kolen se dostal k pasu, který ale minul a pokračoval k hlavě.
V té chvíli jsem se uklidnil, protože jsem věděl, kdo je vítěz. Že kolem mě může tou kytkou klepat dle libosti a stejně stonek v kapse kapsy nenajde. Dokonce mě požádal, abych otevřel pusu, protože myslel, že jsem stonek pampelišky schoval mezi zuby. Pusu jsem u úsměvem otevřel a on mi chmýří pampelišky fouknul do krku. "To je celé," řekl mi potom, zatímco jsem se dusil. Bylo to nutné mučení podle starších dětí.

Malá Magi měla minulý týden pár náročných dní. Ve středu dostala na baletu od jedné své přítelkyně facku, protože "..si ze sebe dělala největší princeznu světa!" řekla. Hned další den se vrátila ze školky, kde ji její kluk (!) kousnul do ramene. Prý ho předtím štípla až moc silně do nohy, kterou si na ni položil.
"Stalo se ti to někdy?" ptala se mě potom večer. Vzpomněl jsem si na krušná dětská léta a přikývnul jsem. Každý jsme někdy v dětství byli skipy, ale protože je Magi o hlavu vyšší než o rok starší děti, vím, že nutné mučící dětská léta přežije bez újmy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama